Dříve jsem snášel reklamní bloky v televizi, protože jsem jako člověk z branže chtěl mít přehled. Dnes už to nedokážu: je to příliš otravné.
I já jsem spotřebitel a předpokládám, že ty pitomé reklamy jsou cílené i na mě. Dlouho jsem byl tolerantní – dnes už mi ale vadí, že mě někdo považuje za hlupáka, kterému je všechno nutné trpělivě vysvětlovat jako prvňáčkovi ve škole.
Měl bych zatracený problém pořídit si nějaký finanční produkt od značky AXA, protože jsem k ní na základě televizních reklam získal podvědomý odpor. Bankovní testimonialy jsou mi k smíchu – kdo v dnešní době řeší výši úroků na účtu? Nějaký bilionář? Že nebudu platit poplatky? Vím, že si ty peníze seberete jinde. Za jak velkého hlupáka mě považujete? Mobilní operátory odlišuji pouze podle barvy: jeden je modrý, druhý fialový a třetí červený. Jiný rozdíl zjevně není. Vážně věříte, že mě nějaká opelichaná celebrita donutí jít do vašeho obchodu nebo koupit vaši televizi? Vaši prodavači vědí o elektronice míň než já, takže nakupuji buď na netu nebo prostě tam, kde je to blízko.
To všechno je navíc rok od roku horší. Vzpomínáte na ty doby, kdy se ještě vyžadovala od agentur kreativita? Každé Vánoce se operátoři předháněli, kdo bude mít lepší reklamu – něco jako takový český Superbowl. Dnes? Jediné, co si vybavím je nějaké infantilní „ňaňaňa“. Čivavy došly, že?
Udělal jsem si takový jednoduchý žebříček reklamních prostředků podle toho, jak moc mě štvou:
1. rádio – přestal jsem poslouchat kvůli reklamám, se skřípěním zubů snesu Rádio 1, jinak poslouchám last.fm nebo něco z iTunes (jsou tam stovky rádií všech žánrů)
2. klasická internetová reklama (bannery apod.) – nejhorší jsou „kreativní formáty“, které potrestají každé neopatrné kliknutí – posledně takhle někdo zprznil iDnes, nějaká banka či kdo – na iDnes se stejně vrátím, ale kdybych si zapamatoval tu značku, už ji nikdy nebudu chtít
3. televize – reklamy jsou důvod přestat se na ni dívat – kabelovka nepomůže: jestli je něco horšího než česká reklama, pak je to všudypřítomná reklama maďarská (co je to krucinál za cílení??)
4. outdoor – nezájem, vizuální smog – citylighty mi nevadí
5. direct mail – většinou přečtu a pak hodím do koše – letáky mi neva
6. tisková reklama – překvapivě mi přestává vadit – když se mi nelíbí, otočím stránku, když mě zaujme, můžu si ji v klidu prohlédnout
7. kontextová reklama Google – beru jako užitečnou věc – když na ni kliknu, mám poměrně vysokou šanci, že jde o něco pro mě zajímavého
8. Facebook – baví mě – zřejmě vrchol současné reklamní nabídky – je cílená (poměrně slušně) a hlavně mi dává možnost zpětné vazby – kliknu na palec nahoru nebo dolů a dám vědět proč se mi líbí nebo ne – ta, co se mi nelíbí, se mi příště nezobrazí a palec nahoru znamená „chci víc reklamy z téhle oblasti“ – super
Já vím, že nejsem běžný spotřebitel (pokud tedy vůbec někdo takový existuje). Taky vím, že body 7. a 8. nejsou dnes pravděpodobně použitelné na kampaň se širokým zásahem. Ale z odborného hlediska jsem znepokojen svým postojem k televizi. Je nás takových víc? Jak rychle roste skupina lidí, která se na televizi přestává dívat úplně? Kolik je těch, kteří se reklamy zbavují přepínáním nebo pomocí DVR zařízení?
Samozřejmě chápu, co je příčinou „hloupnutí“ televizní reklamy. Je to snaha o efektivitu: televize je drahé médium a každý se snaží nacpat lidem do hlavy co nejvíce informací jak nejrychleji to jde. Vedlejší efekt je ale drsný a kontraproduktivní - nedá se na to dívat.
Nedělám si iluze. V současné situaci bude tlak na efektivitu dále sílit. Zadavatelé a reklamní agentury si tak ale pod sebou podřezávají větev. Z televize se stane médium na úrovni spamu. Ten taky funguje, ale za jakou cenu? Vážně chcete, aby spotřebitelé začali tv spoty nenávidět?
Věci se mění rychle. Pamatuji si doby, kdy jsme klientům radili, aby šli do televize, protože je to „prestižní médium“ a už jen přítomnost tam určitým způsobem posiluje značku. Dnes je to nutné zlo – pro některý typ produktů se zatím těžko hledá alternativa.
Jak daleko je doba, kdy začne reklama v televizi značkám v masovém měřítku škodit?
17. prosince 2008
11. listopadu 2008
EFFIE? Proč plýtvat slovy?
O „české reklamě“ se bavím nerad. Je to stejné jako s politikou – ať debata dopadne jakkoli, hořká pachuť zůstává, jako kdyby se člověk ušpinil už samotným tématem. Proto jsem rád, když to někdo udělá za mě: Volney dehonestuje letošní Effie zpoza hradby své anonymity. Pěkné čtení, které by jistě podepsal každý, komu se letos neurodilo.
Debaty o lokálních cenách za „kreativitu“ či „efektivitu“ se vedou kam až moje paměť sahá a přesto nikdy nikam nedovedly. Jak je to možné? Inu je to prosté, milý Watsone: debatuje se jen uvnitř malého reklamního rybníčku, nikoli tam, kde se děje skutečný byznys. Je to záležitost pouze pro sběratele cen, tedy pro agenturní obdobu filatelistů a numismatiků.
Nikoho jiného to nezajímá.
Debaty o lokálních cenách za „kreativitu“ či „efektivitu“ se vedou kam až moje paměť sahá a přesto nikdy nikam nedovedly. Jak je to možné? Inu je to prosté, milý Watsone: debatuje se jen uvnitř malého reklamního rybníčku, nikoli tam, kde se děje skutečný byznys. Je to záležitost pouze pro sběratele cen, tedy pro agenturní obdobu filatelistů a numismatiků.
Nikoho jiného to nezajímá.
22. října 2008
Finanční krize aneb Na okraj jednoho buzzwordu
Velmi dobře si vzpomínám, co jsem dělal 11. září 2001 (seděl u počítače a CNN sledujíce zprávy – takže jsem celou záležitost pozoroval od začátku v přímém přenosu) a na hospodářskou krizi, která pak nastala. Jak by taky ne: spolu s první a pak i druhou věží WTC šla neodvratně ke dnu i moje tehdejší mikrospekulace na růst zemního plynu. Ta pitomá call opce ukončila mou krátkou aférku s komoditními trhy.
Neodnesl jsem si z ní žádný závratný zisk ani ztrátu, ale měl jsem to štěstí zahlédnout nejplašší zvíře této planety. Není to koloušek z disneyovek ani tato blogerka na idnes. Je jím burzovní obchodník. Běžní lidé mají tendenci předpokládat, že obchodování spočívá v odvaze, používání zdravého rozumu a sofistikovaných analýz trhu (proč by přece jinak byli makléři obklopeni třemi a více obrovskými plochými obrazovkami?). Ve skutečnosti se jedná o vcelku triviální směs chamtivosti, zbabělosti a pubertálního ega (většina obchodníků jsou muži milující drahé hračky).
Existují v zásadě dva přístupy k obchodování:
1. Laikovi pochopitelnější fundamentální analýza, která se snaží porozumět trhu z hlediska skutečných událostí (typu „na Floridě bude mráz, ergo pomrznou pomeranče a bude málo koncentrátu, proto ho teď nakoupím a po mrazech prodám dráž“) - problém je, že faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku je tolik, že se systém podobá věštění z křišťálové koule.
2. Technická analýza, vychází z teorie, že všechny fundamentální zprávy se okamžitě promítají do ceny a objemu obchodů a proto stačí sledovat grafy a hledat v nich opakující se vzory typické pro některý projev trhu (růst, pokles, dno...). Což naopak připomíná věštění z kávové sedliny.
Není divu, že se už desítky let vede diskuse o tom, zda je úspěšnější běžný makléř se všemi svými matematickými modely a faktickými analýzami, nebo běžná opice vrhající náhodně šipky do terče.
Důležitým závěrem je, že pohyby na trhu jsou především záležitostí psychologickou. Když strávíte pár měsíců s burzovními daty, uvědomíte si jednoduchou pravdu – růst nastává, když lidé uvěří, že přichází růst, propad nastává, když uvěří, že přichází propad. Hádejte, kdy přichází krize...
Celá ta „globální krize“ je především jednou obrovskou erupcí iracionality. Ti samí „analytici“, kteří před půl rokem strašili svět ropou za 200 USD (momentálně je kolem 70 USD za barel), dnes předkládají katastrofické scénáře „krize“. Tvrdit, že krize vůbec neexistuje by ovšem bylo zjednodušující – v tuto chvíli už je zaseta v hlavách lidí po celém světě a jejich očekávání budoucnosti. Nicméně jeden z jejích hlavních původců – média – je podoben hyperaktivnímu dítěti a nevydrží věnovat souvislou pozornost jednomu tématu. Proto zprávy o „krizi“ pomalu mizí (u nás je např. přebila jiná krize pod názvem „oranžová republika“) a vše se vrací do normálu.
Poučení z „krize“ je myslím především takové, že státy se opět ukázaly být stejně zmatenými a iracionálními účastníky trhu jako ostatní subjekty. Což je další argument pro to, aby se od trhů držely co nejdále. Jediný skutečný výsledek je totiž ten, že chyby zůstaly nepotrestány a dravé ryby teď mají jistotu, že finanční trhy jsou místo, kde se rozdává potrava zdarma. (Ano, mluvím o těch stovkách miliard daňových poplatníků, které zmizely v něčích kapsách díky rozličným „státním zásahům“).
Když jsem si na začátku roku zahrál na prognostika, napsal jsem, že tento rok bude testem spotřebitelského optimismu. To byla velmi dobrá předpověď, protože tak či onak jsem měl pravdu. Nicméně netušil jsem, že náš optimismus pojede na vlně silné koruny a zmrazí ho až fenomén „globální finanční krize“.
I nadále si myslím, že je to právě ukazatel spotřebitelského optimismu (tj. ochoty utrácet), co bychom měli sledovat velmi pozorně. Jeho případný pokles není ani dobrá ani špatná zpráva pro marketéry. Každý trh představuje příležitost vydělávat, klesající stejně jako rostoucí. Ale s hlavou plnou myšlenek „na krizi“ se podniká podstatně hůře.
P.S. Možná jsem fungování trhů popisoval příliš komplikovaně - jestli chcete skutečně jednoduchý obrázek, podívejte se zde.
Neodnesl jsem si z ní žádný závratný zisk ani ztrátu, ale měl jsem to štěstí zahlédnout nejplašší zvíře této planety. Není to koloušek z disneyovek ani tato blogerka na idnes. Je jím burzovní obchodník. Běžní lidé mají tendenci předpokládat, že obchodování spočívá v odvaze, používání zdravého rozumu a sofistikovaných analýz trhu (proč by přece jinak byli makléři obklopeni třemi a více obrovskými plochými obrazovkami?). Ve skutečnosti se jedná o vcelku triviální směs chamtivosti, zbabělosti a pubertálního ega (většina obchodníků jsou muži milující drahé hračky).
Existují v zásadě dva přístupy k obchodování:
1. Laikovi pochopitelnější fundamentální analýza, která se snaží porozumět trhu z hlediska skutečných událostí (typu „na Floridě bude mráz, ergo pomrznou pomeranče a bude málo koncentrátu, proto ho teď nakoupím a po mrazech prodám dráž“) - problém je, že faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku je tolik, že se systém podobá věštění z křišťálové koule.
2. Technická analýza, vychází z teorie, že všechny fundamentální zprávy se okamžitě promítají do ceny a objemu obchodů a proto stačí sledovat grafy a hledat v nich opakující se vzory typické pro některý projev trhu (růst, pokles, dno...). Což naopak připomíná věštění z kávové sedliny.
Není divu, že se už desítky let vede diskuse o tom, zda je úspěšnější běžný makléř se všemi svými matematickými modely a faktickými analýzami, nebo běžná opice vrhající náhodně šipky do terče.
Důležitým závěrem je, že pohyby na trhu jsou především záležitostí psychologickou. Když strávíte pár měsíců s burzovními daty, uvědomíte si jednoduchou pravdu – růst nastává, když lidé uvěří, že přichází růst, propad nastává, když uvěří, že přichází propad. Hádejte, kdy přichází krize...
Celá ta „globální krize“ je především jednou obrovskou erupcí iracionality. Ti samí „analytici“, kteří před půl rokem strašili svět ropou za 200 USD (momentálně je kolem 70 USD za barel), dnes předkládají katastrofické scénáře „krize“. Tvrdit, že krize vůbec neexistuje by ovšem bylo zjednodušující – v tuto chvíli už je zaseta v hlavách lidí po celém světě a jejich očekávání budoucnosti. Nicméně jeden z jejích hlavních původců – média – je podoben hyperaktivnímu dítěti a nevydrží věnovat souvislou pozornost jednomu tématu. Proto zprávy o „krizi“ pomalu mizí (u nás je např. přebila jiná krize pod názvem „oranžová republika“) a vše se vrací do normálu.
Poučení z „krize“ je myslím především takové, že státy se opět ukázaly být stejně zmatenými a iracionálními účastníky trhu jako ostatní subjekty. Což je další argument pro to, aby se od trhů držely co nejdále. Jediný skutečný výsledek je totiž ten, že chyby zůstaly nepotrestány a dravé ryby teď mají jistotu, že finanční trhy jsou místo, kde se rozdává potrava zdarma. (Ano, mluvím o těch stovkách miliard daňových poplatníků, které zmizely v něčích kapsách díky rozličným „státním zásahům“).
Když jsem si na začátku roku zahrál na prognostika, napsal jsem, že tento rok bude testem spotřebitelského optimismu. To byla velmi dobrá předpověď, protože tak či onak jsem měl pravdu. Nicméně netušil jsem, že náš optimismus pojede na vlně silné koruny a zmrazí ho až fenomén „globální finanční krize“.
I nadále si myslím, že je to právě ukazatel spotřebitelského optimismu (tj. ochoty utrácet), co bychom měli sledovat velmi pozorně. Jeho případný pokles není ani dobrá ani špatná zpráva pro marketéry. Každý trh představuje příležitost vydělávat, klesající stejně jako rostoucí. Ale s hlavou plnou myšlenek „na krizi“ se podniká podstatně hůře.
P.S. Možná jsem fungování trhů popisoval příliš komplikovaně - jestli chcete skutečně jednoduchý obrázek, podívejte se zde.
20. října 2008
Kriminálka Anděl: Pomáhat a chránit
Únava spojená s leností mě dnes přikovala k dalšímu dílu Kriminálky Anděl. Myslím, že tomu na ČSFD trochu křivdí. Je to povedený seriál, byť je to jen klon všech těch C.S.I. Las Vegas, C.S.I. New York a C.S.I. HorníDolní. Zajímalo by mě, jestli Nově přispěla Policie České republiky. Pro revitalizaci jejich otřesného brandu je totiž tento seriál zdaleka největším počinem od chvíle, kdy Jakuba napadlo napsat policistům na všechna viditelná místa, kvůli čemu tady vlastně jsou (ano, aby „pomáhali a chránili“).
Na závěr přidám osobní zkušenost: Musím říct, že když jsme posledně na chalupě volali na tamní oddělení kvůli tomu, že se nám tam někdo vloupal, tak byli milí. Je to drobnost, ale přesně na základě takových drobností vznikají silné značky.
Na závěr přidám osobní zkušenost: Musím říct, že když jsme posledně na chalupě volali na tamní oddělení kvůli tomu, že se nám tam někdo vloupal, tak byli milí. Je to drobnost, ale přesně na základě takových drobností vznikají silné značky.
26. srpna 2008
Wipeout: tip pro horkou letní obrazovku
Řekl bych, že člověk bez dovolené nemá v létě náladu na nějakou komplikovanou intelektuální zábavu. A pro nás, takto postižené, je přesně stvořena nová americká zábavná televizní show Wipeout. Nenutí nás přemýšlet a dovolí nám vypnout mozek při sledování toho, jak si soutěžící snaží ublížit na krkolomných a absurdních překážkách. Pořad se inspiroval kromě jiného fenomenální japonskou sérií Takešiho hrad, která kdysi šla i u nás. Pro úplnost je třeba říci, že Wipeout ve sledovanosti předstihl dosavadního krále televizních show, America's Got Talent. A to je co říct.
Wipeout najdete pochopitelně na Youtube, v lepší kvalitě pak na Rapidshare (třeba tady).
Pokud vás nejnovější trend televizní zábavy neoslovil, můžete si přečíst něco inteligentního, např. proč všichni používáme Youtube i když máme Stream nebo iDnes.tv: píše o tom Vreco.
Wipeout najdete pochopitelně na Youtube, v lepší kvalitě pak na Rapidshare (třeba tady).
Pokud vás nejnovější trend televizní zábavy neoslovil, můžete si přečíst něco inteligentního, např. proč všichni používáme Youtube i když máme Stream nebo iDnes.tv: píše o tom Vreco.
7. července 2008
Case study: Nintendo Wii a Strategie modrého oceánu
Strategie modrých oceánů se pěkně vyjímá na papíře, ale kritici často poukazují na skutečnost, že celá metoda je spíše „deskriptivní“, vycházející z popisu minulosti a mnohem hůře se aplikuje jako skutečný nástroj pro strategické řízení firmy. To je pochopitelně relevantní připomínka, ale v dnešní době už je možné najít příklady úspěšného nasazení. Jedním z nich je Nintendo Wii a šířeji se o něm rozepisuji na idealistickém webu.
1. července 2008
Druhý život agentury Millward Brown
Tomu říkám novinka: agentura Millward Brown - „lídr a autorita v oblasti značek, komunikace a výzkumu prostřednictvím sociálních sítí“, jak sama sebe pojmenovala v PR zprávě – si vytvořila pobočku ve virtuálním světě Second Life. To je pochopitelně zatraceně „cool“, protože není v dnešní době nic „in“ víc, než internetové komunity a všelijaké formy virtuálních světů s různými stupni odlidštění.
Přejme jim tedy hodně štěstí při zkoumání odvážlivců, kteří se na tamní ekonomice snaží zbohatnout, a dalších jim podobných šílenců. My, kteří víme, že SL je o ničem, si půjdeme v klidu expit do Shot Online.
A všichni ostatní zůstanou i nadále ukotveni v běžné realitě.
Update: Jiří Hlavenka píše o SL ve článku o MMORPG. A vyjadřuje se tam k počtu obyvatel tohoto "virtuálního světa" a k tomu, jak se tam prezentace firem "vyplatí". Najdete zde.
Přejme jim tedy hodně štěstí při zkoumání odvážlivců, kteří se na tamní ekonomice snaží zbohatnout, a dalších jim podobných šílenců. My, kteří víme, že SL je o ničem, si půjdeme v klidu expit do Shot Online.
A všichni ostatní zůstanou i nadále ukotveni v běžné realitě.
Update: Jiří Hlavenka píše o SL ve článku o MMORPG. A vyjadřuje se tam k počtu obyvatel tohoto "virtuálního světa" a k tomu, jak se tam prezentace firem "vyplatí". Najdete zde.
28. června 2008
Pro vodu? Jedině do Makra
Když chcete kvalitní značky a potraviny, tak musíte buď do drahých specializovaných obchodů, nebo do Makra. Nabídka ostatních supermarketů a hypermarketů je v tomto ohledu nesrovnatelně horší. Dobrá vína, olivové oleje, nejlevnější zmrzlina Haagen Dazs… A teď! Značková voda. A ne leda tak nějaká. Makro začalo prodávat Bling H2O, což je pravděpodobně nejdražší běžně distribuovaná balená voda na světě. A to pochopitelně vyvolává otázku, kdo v Čechách bude kupovat 750 ml vody za 1001,60 Kč s DPH. Já rozhodně ne.
On je tedy obecně celý ten koncept balené vody poměrně potrhlý a je vodou (ehm…) na mlýn kritikům, kteří tvrdí, že marketing a reklama prodává zmateným spotřebitelům neschopným jakékoli racionální úvahy věci, které vůbec nepotřebují. Na to se dost těžko argumentuje, protože skutečně těžko hledat něco rozumného na tom, když draze nakupujete vodu v plastu dováženou smradícími kamiony a stojící dny v nechlazeném prostoru, kde se pozvolna kazí, když vám kvalitativně plus mínus stejná teče skoro zadarmo z kohoutku.
Jenže tak úplně jednoduché to není. Každý, kdo tahal domů značkové balené vody, ví, že Evian nebo můj oblíbený Valvert nechutná stejně jako Dobrá voda. (Za podmínky, že vodu pijte z lahve – ve slepém testu se rozdíl poznává dost těžko :) ).
Každopádně kupovat láhev vody za litr mi přijde, jako když se chcete za každou cenu mentálně vyrovnat Paris Hilton. Ovšem taková voda Voss, stojí v Makru pouhých 82,73 Kč s DPH za 800 ml.
No nekupte to!
On je tedy obecně celý ten koncept balené vody poměrně potrhlý a je vodou (ehm…) na mlýn kritikům, kteří tvrdí, že marketing a reklama prodává zmateným spotřebitelům neschopným jakékoli racionální úvahy věci, které vůbec nepotřebují. Na to se dost těžko argumentuje, protože skutečně těžko hledat něco rozumného na tom, když draze nakupujete vodu v plastu dováženou smradícími kamiony a stojící dny v nechlazeném prostoru, kde se pozvolna kazí, když vám kvalitativně plus mínus stejná teče skoro zadarmo z kohoutku.
Jenže tak úplně jednoduché to není. Každý, kdo tahal domů značkové balené vody, ví, že Evian nebo můj oblíbený Valvert nechutná stejně jako Dobrá voda. (Za podmínky, že vodu pijte z lahve – ve slepém testu se rozdíl poznává dost těžko :) ).
Každopádně kupovat láhev vody za litr mi přijde, jako když se chcete za každou cenu mentálně vyrovnat Paris Hilton. Ovšem taková voda Voss, stojí v Makru pouhých 82,73 Kč s DPH za 800 ml.
No nekupte to!
12. května 2008
Výjimečně: vtipná reklama
Popravdě řečeno, nemám moc rád reklamu. Ani jako spotřebitel, ani jako reklamní ex-profesionál. A rozhodně nemám v úmyslu suchopárnost tohoto blogu rušit nějakými „veselými spoty“ či „vtipnými printy“. Ale když se to týká her a navíc je to z mého oblíbeného blogu... Povedená propagace na PSP.
2. května 2008
Hledáte insight? Máte ho mít!
Je mi jasné, že pořádný "insight" do atraktivní cílové skupiny 16-20 je v dnešní době terno. Ale k čemu by byl blog, kdyby se autor nemohl pochlubit skutečnými klenoty, že? Takže pokud jste dostatečně otrlí a chcete vidět něco, co je "in", "hip" a "cool" zároveň a jde skutečně až na dřeň, pak prosím zde (má oblíbená pasáž je ve 2:44), zde, zde a ještě zde (to už je ovšem jen pro opravdu velmi otrlé marketéry).
Enjoy. A neříkejte, že jsem vás nevaroval.
P.S.: A jako bonus má oblíbená thajská hitovka. Tímto snad konečně dokážu, že pověsti o mém pochybném vkusu ani v nejmenším nepřehánějí.
Enjoy. A neříkejte, že jsem vás nevaroval.
P.S.: A jako bonus má oblíbená thajská hitovka. Tímto snad konečně dokážu, že pověsti o mém pochybném vkusu ani v nejmenším nepřehánějí.
27. dubna 2008
Idealismus, Typad.com a jarní deprese
Beng! Beng! Je tady jaro! Příroda vytahuje barvy křiklavé jako leták na výprodej zimního oblečení, ulice jsou plné krásných holek, které vylezly z brlohů, kde se ukrývaly několik předchozích měsíců, je čas přezout na letňáky, zhubnout do plavek a začít chodit do posilovny. Není divu, že na každého normálního člověka dopadá v takové chvíli deprese a únava.
Kromě dobře míněných rad je nejlepším lékem smysluplná práce a idealismus, tedy prostá lidská víra v sílu myšlenky. Tak tedy léčím svou jarní depresi já a zanedbávám při tom psaní na blog (připište si prosím tuto výmluvu na seznam typických bloggerských výmluv, hned za „dýmějový mor v rodině“ a „vybitou baterii v notebooku“).
Zakládání naší firmy se konečně získalo reálné obrysy, protože máme internetové stránky (dokud nejste na netu, ve skutečnosti neexistujete a několikaměsíční práci pro klienty odvádí do té doby partička virtuálních duchů). Naši náplň činnosti popsal dostatečně výstižně Tomáš, takže se ho nebudu pokoušet dublovat. Pokud se mě někdo zeptá, co děláme, říkám, že „marketingové poradenství, výzkum a školení“. A mám to z krku.
Po mnoha dohadech, jak by měly stránky vypadat, jsme se rozhodli pro použití blogovacího systému. Možnost okamžitě přidávat a měnit obsah nám přišla důležitější než ohromující vzhled. Stránky jsou zatím graficky i obsahově poněkud spartánské, ale i tak se tam určitě najde pár zajímavých věcí: například když Katka popisuje svou pracovní cestu do Bukurešti nebo článek o archetypologii v lidovkách.
Pro tvorbu a správu stránek používáme Typad, který mě nepřestává překvapovat. Umí toho opravdu strašně moc a je opravdu strašně uživatelsky nepřítulný (ve srovnání třeba s blogger.com). Takže večery trávím čtením jejich helpu a snahou zapamatovat si, kde najdu často používaná nastavení v těch tisících položkách, které jsou k dispozici.
Líbilo by se mi asi zmigrovat svůj blog tam a více ho provázat s idealistickými stránkami. Odhaduji to ale tak na měsíc tvrdé práce, takže s tím ještě chvíli počkám.
A budu si raději užívat paprsků depresivního jarního slunce.
Kromě dobře míněných rad je nejlepším lékem smysluplná práce a idealismus, tedy prostá lidská víra v sílu myšlenky. Tak tedy léčím svou jarní depresi já a zanedbávám při tom psaní na blog (připište si prosím tuto výmluvu na seznam typických bloggerských výmluv, hned za „dýmějový mor v rodině“ a „vybitou baterii v notebooku“).
Zakládání naší firmy se konečně získalo reálné obrysy, protože máme internetové stránky (dokud nejste na netu, ve skutečnosti neexistujete a několikaměsíční práci pro klienty odvádí do té doby partička virtuálních duchů). Naši náplň činnosti popsal dostatečně výstižně Tomáš, takže se ho nebudu pokoušet dublovat. Pokud se mě někdo zeptá, co děláme, říkám, že „marketingové poradenství, výzkum a školení“. A mám to z krku.
Po mnoha dohadech, jak by měly stránky vypadat, jsme se rozhodli pro použití blogovacího systému. Možnost okamžitě přidávat a měnit obsah nám přišla důležitější než ohromující vzhled. Stránky jsou zatím graficky i obsahově poněkud spartánské, ale i tak se tam určitě najde pár zajímavých věcí: například když Katka popisuje svou pracovní cestu do Bukurešti nebo článek o archetypologii v lidovkách.
Pro tvorbu a správu stránek používáme Typad, který mě nepřestává překvapovat. Umí toho opravdu strašně moc a je opravdu strašně uživatelsky nepřítulný (ve srovnání třeba s blogger.com). Takže večery trávím čtením jejich helpu a snahou zapamatovat si, kde najdu často používaná nastavení v těch tisících položkách, které jsou k dispozici.
Líbilo by se mi asi zmigrovat svůj blog tam a více ho provázat s idealistickými stránkami. Odhaduji to ale tak na měsíc tvrdé práce, takže s tím ještě chvíli počkám.
A budu si raději užívat paprsků depresivního jarního slunce.
22. března 2008
Další zpropadená ztráta času!
Nějaké zatracené chytráky ve Francii nenapadlo nic lepšího než udělat remake Arkanoidu tak, aby se to dalo hrát v okně prohlížeče, aby se při tom mohl zkoumat vesmír, vytunit raketa atd. atd. Což vypadá zcela neškodně, jelikož uhrát jednu obrazovku trvá asi tak minutu - zcela ideální pro odpočinek mezi usilovnou prací. K tomu je promyšlený obchodní model, kdy vás nechají namlsat, ale pak už zdarma dostanete jen pár kreditů denně...
Grrr!
Takže už mají mých 5 eur na účtu a kohokoli, kdo náhodou tento článek čte, zapřísahám, ať tuhle hru nezkouší. A pokud ano, pak pod jedině pod tímhle odkazem. Až bude cálovat svých prvních 100 kyslíkových kapslí, já za to aspoň dostanu drobnou odměnu.
Grrr!
Takže už mají mých 5 eur na účtu a kohokoli, kdo náhodou tento článek čte, zapřísahám, ať tuhle hru nezkouší. A pokud ano, pak pod jedině pod tímhle odkazem. Až bude cálovat svých prvních 100 kyslíkových kapslí, já za to aspoň dostanu drobnou odměnu.
21. března 2008
Východní přísliby pro Marks & Spencer
Vzhledem k tomu, že přede mnou právě trůní sour cream & red onion handcooked crisps z MARKS & SPENCER, nedá mi to, abych nenapsal pár řádek ke zprávě, které se věnovala ráno i Česká televize. Mateřská společnost totiž odkoupila nadpoloviční podíl svého obchodního partnera - společnosti COMS sídlící v Praze a provozující franšízy v ČR, SR, Litvě a Lotyšsku. Chce mít tedy zjevně svou expanzi na východní trhy více pod kontrolou, než umožňuje standardní franšízový model.
Na ČT se poněkud zmateně ptali něco v tom smyslu, zda "je normální aby franšízor kupoval svého provozovatele" (myšleno franšízanta). Nuž, podle mého skromného názoru to úplně normální není, a to především v rozsahu, v jakém to teď provádí MARKS & SPENCER. Nedávno dal totiž 50 mil. euro za podíl ve svém dalším obchodním partnerovi, společnosti Marinopoulos, která provozuje jeho franšízy v Řecku, Rumunsku, Bulharsku a Švýcarsku.
MARKS & SPENCER před osmi lety evropské obchody ve svém vlastnictví opustil a teď se k tomuto konceptu vrací. Nehodlá se však zastavit u nás ani v Litvě. Cílem je Čína a Indie. Jak jinak.
Značku MARKS & SPENCER mám rád a již jsem jí na tomto blogu přál zářnou budoucnost. Přesto mi jejich módní styl nesedí a musím se pokaždé přemlouvat, abych si tam koupil něco jiného než tričko pod košili nebo ponožky. Donedávna navíc bylo oblečení této značky poměrně drahé - nová agresivní cenová politika ovšem mnohé změnila.
Fascinující je však nabídka jídla: vše pěkně prosím bioprodukty, snížený tuk a podobné vychytávky. Navíc snadno k přípravě a i rychlovky do mikrovlnky připomínají skutečné jídlo. To jeden ocení, když se často nedostane ani na pořádnou večeři. Příště ochutnám víno, které mi už kdosi vychvaloval.
Ale především ty brambůrky… Ne, opravdu po mně nechtějte, abych je srovnával s "tradičními českými brambůrky", protože by to vskutku nebylo porovnání lichotivé. Jen jeden problém: 100 g = 1960 kJ. A balení, které sníte okamžitě po otevření, protože se od něj nedokážete odtrhnout má 150 g... Nechtěli by začít dělat třeba třetinovou váhu?
Na ČT se poněkud zmateně ptali něco v tom smyslu, zda "je normální aby franšízor kupoval svého provozovatele" (myšleno franšízanta). Nuž, podle mého skromného názoru to úplně normální není, a to především v rozsahu, v jakém to teď provádí MARKS & SPENCER. Nedávno dal totiž 50 mil. euro za podíl ve svém dalším obchodním partnerovi, společnosti Marinopoulos, která provozuje jeho franšízy v Řecku, Rumunsku, Bulharsku a Švýcarsku.
MARKS & SPENCER před osmi lety evropské obchody ve svém vlastnictví opustil a teď se k tomuto konceptu vrací. Nehodlá se však zastavit u nás ani v Litvě. Cílem je Čína a Indie. Jak jinak.
Značku MARKS & SPENCER mám rád a již jsem jí na tomto blogu přál zářnou budoucnost. Přesto mi jejich módní styl nesedí a musím se pokaždé přemlouvat, abych si tam koupil něco jiného než tričko pod košili nebo ponožky. Donedávna navíc bylo oblečení této značky poměrně drahé - nová agresivní cenová politika ovšem mnohé změnila.
Fascinující je však nabídka jídla: vše pěkně prosím bioprodukty, snížený tuk a podobné vychytávky. Navíc snadno k přípravě a i rychlovky do mikrovlnky připomínají skutečné jídlo. To jeden ocení, když se často nedostane ani na pořádnou večeři. Příště ochutnám víno, které mi už kdosi vychvaloval.
Ale především ty brambůrky… Ne, opravdu po mně nechtějte, abych je srovnával s "tradičními českými brambůrky", protože by to vskutku nebylo porovnání lichotivé. Jen jeden problém: 100 g = 1960 kJ. A balení, které sníte okamžitě po otevření, protože se od něj nedokážete odtrhnout má 150 g... Nechtěli by začít dělat třeba třetinovou váhu?
17. března 2008
Podpora Tibetu
Tak jako většina pražských středostavovských intelektuálů a agent Cooper z Twin Peaks cítím jistou sounáležitost s lidem Tibetu a jeho utrpením. A tak když mi v neděli Jakub zavolal, že je potřeba skáknout na demonstraci, příliš jsem neváhal.
Jak jsme se potom U Viléma na pivu s dalšími účastníky shodli, rozhodně nežijeme v iluzi, že by pár stovek pokojně demonstrujících v Praze mohlo nějak významně ovlivit přístup čínské vlády. Ale děláme to pro své svědomí a kvůli nám samotným - nestojí nás to víc jak hodinu času a navíc se potkáme s fajn lidmi, které jsme třeba dlouho neviděli.
No a taky pak můžem třeba zajít na koncert Posmrtných zkušeností, dumat nad smyslem bytí a nad tím, že na akce na podporu Tibetu chodí docela pěkné holky.
Příští akce ve středu 19.3. v 18.00 před Velvyslanectvím Čínské lidové republiky (Pelléova 18, Praha 6).
A naše duše pak bude zas o odstín méně šedivá, skoro jako bychom ji vyprali v Arielu.
Více informací zde:
Lungta
Potala
M.O.S.T
Namasté Nepál
Jak jsme se potom U Viléma na pivu s dalšími účastníky shodli, rozhodně nežijeme v iluzi, že by pár stovek pokojně demonstrujících v Praze mohlo nějak významně ovlivit přístup čínské vlády. Ale děláme to pro své svědomí a kvůli nám samotným - nestojí nás to víc jak hodinu času a navíc se potkáme s fajn lidmi, které jsme třeba dlouho neviděli.
No a taky pak můžem třeba zajít na koncert Posmrtných zkušeností, dumat nad smyslem bytí a nad tím, že na akce na podporu Tibetu chodí docela pěkné holky.
Příští akce ve středu 19.3. v 18.00 před Velvyslanectvím Čínské lidové republiky (Pelléova 18, Praha 6).
A naše duše pak bude zas o odstín méně šedivá, skoro jako bychom ji vyprali v Arielu.
Více informací zde:
Lungta
Potala
M.O.S.T
Namasté Nepál
14. března 2008
Glum píše z České spořitelny
Milášci internetoví podvodníci mi připravili rozesmáté ráno tímto roztomilým pokusem o phishing, který jsem náhodou našel ve spamu:
from Ceska Sporitelna
to
date Fri, Mar 14, 2008 at 3:47 AM
subject Ceska Sporitelna docasny prerusit tvuj ucet
Drahousek Zakaznik,
Ceska Sporitelna docasny prerusit tvuj ucet.
Duvod : Karta Cislo nedostatek. My naridit tebe az k cely neurc. clen ucet aktualizovat asi tolik my pocinovat odemknout tvuj ucet.
Az k dat na pretres clen urcity aktualizovat beh cvaknout zde : http://61.64.54.189:8081/www.csas.cz/index.html
Druhdy tebe mit cely clen urcity beh , my vule poslat tebe neurc. clen elektronicka posta oznameni aby tvuj ucet is pristupny zas. Potom tebe pocinovat pristup tvuj ucet kdykoliv.
Clen urcity hlaseni darovat vule byt bajecna vec do drzost a opatreny do nas bezpecny databazovy .
-li tebe byt ve stychu az k darovat naridit hlaseni tvuj ucet vule byt automaticne odstranit dle Ceska Sporitelna databazovy
Copyright © Ceska Sporitelna , Vsechna prava vyhrazeny
from Ceska Sporitelna
to
date Fri, Mar 14, 2008 at 3:47 AM
subject Ceska Sporitelna docasny prerusit tvuj ucet
Drahousek Zakaznik,
Ceska Sporitelna docasny prerusit tvuj ucet.
Duvod : Karta Cislo nedostatek. My naridit tebe az k cely neurc. clen ucet aktualizovat asi tolik my pocinovat odemknout tvuj ucet.
Az k dat na pretres clen urcity aktualizovat beh cvaknout zde : http://61.64.54.189:8081/www.csas.cz/index.html
Druhdy tebe mit cely clen urcity beh , my vule poslat tebe neurc. clen elektronicka posta oznameni aby tvuj ucet is pristupny zas. Potom tebe pocinovat pristup tvuj ucet kdykoliv.
Clen urcity hlaseni darovat vule byt bajecna vec do drzost a opatreny do nas bezpecny databazovy .
-li tebe byt ve stychu az k darovat naridit hlaseni tvuj ucet vule byt automaticne odstranit dle Ceska Sporitelna databazovy
Copyright © Ceska Sporitelna , Vsechna prava vyhrazeny
2. února 2008
Nordsee: proklatě drahý fastfood
Dostal jsem onehdá chuť na rychlou rybu a tak jsem zaskočil do zřejmě nejdražšího fastfood řetězce v ČR: Nordsee (pěkné stránky btw, líbí se mi možnost spočítat si nutriční hodnoty svého pokrmu). Koncept je to veskrze sympatický, ale zákaznický zážitek má i své méně radostné stránky.
Jídlo je to totiž opravdu docela drahé - za tresku na cibuli s bramborovým salátem a 0,4 coly light jsem dáte 250 Kč. K tomu dostanete ryze fasfoodový servis. Vlhký tác jako ve školní jídelně, obsluhu, která mluví lámaně česky a zákazníka zmateně bloudícího v nabídce neustále opruzuje zda "už si vybral", řemeslníky cosi vyrábějící u pultu atd. Žádné "nashledanou Matouši" jako ve Starbucks, jestli mi rozumíte.
Proti jídlu nic, je skutečně dobré (pro jistotu jsem skočil ještě do Palladia na tuňákový wrap), jen si nejsem jistý, jestli mi poměr výkon/cena přijde optimální.
Každopádně mám ještě v plánu zajít tam na 20 dkg krevetového salátu. Za 240 Kč? Tomu se prostě nedá odolat.
Další zkušenosti zákazníků zde.
Jídlo je to totiž opravdu docela drahé - za tresku na cibuli s bramborovým salátem a 0,4 coly light jsem dáte 250 Kč. K tomu dostanete ryze fasfoodový servis. Vlhký tác jako ve školní jídelně, obsluhu, která mluví lámaně česky a zákazníka zmateně bloudícího v nabídce neustále opruzuje zda "už si vybral", řemeslníky cosi vyrábějící u pultu atd. Žádné "nashledanou Matouši" jako ve Starbucks, jestli mi rozumíte.
Proti jídlu nic, je skutečně dobré (pro jistotu jsem skočil ještě do Palladia na tuňákový wrap), jen si nejsem jistý, jestli mi poměr výkon/cena přijde optimální.
Každopádně mám ještě v plánu zajít tam na 20 dkg krevetového salátu. Za 240 Kč? Tomu se prostě nedá odolat.
Další zkušenosti zákazníků zde.
22. ledna 2008
Jsem Premium Member!
Právě jsem zaplatil poplatek $ 6.95 a stal jsem se ze mě Premium Member na Digitally Imported Radio. Není v tom žádná extrémistická touha nemít hudbu zadarmo, spíš jakási podivná rozmařilost, kdy si chci vyzkoušet, jaké to je. A jestli mě to bude nutit poslouchat více DI a ne třeba Rádio 1, které vysílá ve stejné kvalitě zadarmo.
Jistě, jsem už nějakou dobu na Last.fm, ale systém myslím úplně nepochopil můj pochybný vkus a doporučoval mi skladby, které se mi s 90% pravděpodobností nelíbily. Třeba by to vyřešil upgrade na placenou službu, ale zjišťuji, že obecně asi nejsem typ člověka využívajícího komunitní projekty (na myspace ani facebooku mě třeba nenajdete. Zatím.).
Každopádně cítím zvláštní touhu poslouchat hudbu, kterou „někdo vybírá“. Ne že bych neměl dost vlastních playlistů pro různé příležitosti, ale není to úplně ono. Co nás baví na poslouchání rádia (kde ovšem většinou písničky vybírá software a nikoli člověk) je jednak moment překvapení („takhle bych to JÁ teda po sobě nepustil“) a jednak touha slyšet něco nového („tohle se mi libí, jak se to hrome jmenuje?“).
Vyplatí se platit sedm dolarů za poslech rádia (tedy ne jednoho ale v případě DI.fm asi 50 kanálů)? Na to momentálně neznám odpověď. Ale doufám, že až po měsíci budu zvažovat prodloužení předplatného, budu o něco moudřejší.
Jistě, jsem už nějakou dobu na Last.fm, ale systém myslím úplně nepochopil můj pochybný vkus a doporučoval mi skladby, které se mi s 90% pravděpodobností nelíbily. Třeba by to vyřešil upgrade na placenou službu, ale zjišťuji, že obecně asi nejsem typ člověka využívajícího komunitní projekty (na myspace ani facebooku mě třeba nenajdete. Zatím.).
Každopádně cítím zvláštní touhu poslouchat hudbu, kterou „někdo vybírá“. Ne že bych neměl dost vlastních playlistů pro různé příležitosti, ale není to úplně ono. Co nás baví na poslouchání rádia (kde ovšem většinou písničky vybírá software a nikoli člověk) je jednak moment překvapení („takhle bych to JÁ teda po sobě nepustil“) a jednak touha slyšet něco nového („tohle se mi libí, jak se to hrome jmenuje?“).
Vyplatí se platit sedm dolarů za poslech rádia (tedy ne jednoho ale v případě DI.fm asi 50 kanálů)? Na to momentálně neznám odpověď. Ale doufám, že až po měsíci budu zvažovat prodloužení předplatného, budu o něco moudřejší.
19. ledna 2008
Macbook Air: láska na první pohled
Apple opět udeřil svým hype-marketingem v plné síle. Není moc podobných událostí, jako je lednový Macworld Keynote Steva Jobse. Chci tím říct, že není moc podobných událostí, kdy se lidstvo může víceméně bezplatně přiučit tomu, jak se mají prodávat produkty. A to dokonce v přímém přenosu se simultánním překladem.
Drobných detailů v prezentaci si už všímají i někteří zdejší bloggeři: zatímco na Keynote Billa Gatese inteligentní posluchači pozorně spí, na show Steva Jobse cvičené opice šílí nadšením. Jistě, někdo by mohl namítnout, že „to se to dělá marketing, když máte jednoho z nejvíce charizmatických vizionářů na planetě“. Nicméně jak všichni víme, i Microsoft má poměrně přesvědčivé vůdce. Takže jenom o tom to jistě není.
V čem spočívá celé to haló kolem Macbooku Air? Mnozí zcela seriózní autoři ihned udělali to nejsnadnější – porovnali technické parametry. A světe div se, vyšlo jim, že Macbook Air je víceméně srovnatelný s podobnými zařízeními na trhu. Nejdál se dostali na macblog.sk, kde jim nakonec vyšlo, že srovnávají nesrovnatelné. Prý se dokonce i analytici shodnou, že nový notebook má málo funkcí a že tudíž nemá koho oslovit. Ponechme stranou, že analytici se ohledně Apple většinou nejenom neshodnou, ale dokonce i mýlí.
Kritici ovšem mají v jednom nespornou pravdu. Z čistě technologického hlediska je to pouze další ultrapřenosný notebook, který výbavou nijak neoslňuje. Designově je sice pěkný, ale upřímně řečeno Sony Vaio SZ taky nevypadá nejhůř. A i další konkurenti nejsou vyloženě oškliví.
Mají však jednu velikou smůlu – nikdo je nevytáhl před celým napjatým světem z běžné kancelářské obálky, ve které bychom očekávali maximálně barevně vytištěnou středně velkou powerpointovou prezentaci. Já se v tu chvíli zamiloval – a uviděl se, jak vytahuju z maličké pracovní aktovky na poradě nějaké nevýznamné podklady a… Macbook Air. A spolu se mnou se takhle vidělo zatraceně hodně potenciálních zákazníků široko daleko. To mi věřte.
Je nejtenčí na světě. Chytré. I když myslím, že tenhle atribut Macbooku Air nevydrží dlouho. Dřív nebo později někdo vytvoří tenčí notebook a řekne: „Vidíte? Jsme tenčí než Apple.“ Jenže ten hlas zapadne, protože v hlavě většiny spotřebitelů je na dlouhou dobu nejtenčí přece „ten Mac“.
Dvě věci nemohou myslím ani nejzavilejší odpůrci Applu upřít: odvahu jít vlastní neprošlapanou cestou a vytvářet radikální objekty touhy. A především ta druhá záležitost je nesmírně důležitá pro budoucí úspěch Macbooku Air. Souvisí s tím, pro koho je vlastně určen. Zajímavou úvahu najdete zde - Macbook Air je další zbraní Apple do boje o enterprise sféru. Proč? Macbook Air je součástí naší osobní značky (personal brand). Není žádným tajemstvím, že nejnadupanější přenosné počítače si v korporacích pořizují manažeři, kteří na nich potom dělají co? Píší prezentace, čtou maily a surfují po netu… Podobnou slávu pro ně udělá i Macbook Air. Navíc mnohem stylověji, a aniž by se jim pronesly ruce při tahání všech těch USB a Firewire portů, mechanik a dalších sofistikovaných udělátek.
Osobně jsem z něj nadšen. Líbí se mi stejně velký displej jako na normálním Macbooku, skvělá klávesnice, malá hmotnost a to, že na něm na rozdíl od Sony Vaio běží Mac OS X. Že má jeden USB vstup? Víc jsem jich potřeboval za rok a něco, co mám Macbook, asi jednou nebo dvakrát. Navíc mám doma PC s USB hubem. Macbook Air není rozhodně universální stroj, ale předpokládá, že máte přístup k více počítačům.
Závěrem bych rád vzkázal všem těm rozhořčeným kritikům: Proboha nekupujte si ho! To není notebook pro vás, to je notebook pro mě! Čím méně lidí ho u nás bude mít, tím líp!
Drobných detailů v prezentaci si už všímají i někteří zdejší bloggeři: zatímco na Keynote Billa Gatese inteligentní posluchači pozorně spí, na show Steva Jobse cvičené opice šílí nadšením. Jistě, někdo by mohl namítnout, že „to se to dělá marketing, když máte jednoho z nejvíce charizmatických vizionářů na planetě“. Nicméně jak všichni víme, i Microsoft má poměrně přesvědčivé vůdce. Takže jenom o tom to jistě není.
V čem spočívá celé to haló kolem Macbooku Air? Mnozí zcela seriózní autoři ihned udělali to nejsnadnější – porovnali technické parametry. A světe div se, vyšlo jim, že Macbook Air je víceméně srovnatelný s podobnými zařízeními na trhu. Nejdál se dostali na macblog.sk, kde jim nakonec vyšlo, že srovnávají nesrovnatelné. Prý se dokonce i analytici shodnou, že nový notebook má málo funkcí a že tudíž nemá koho oslovit. Ponechme stranou, že analytici se ohledně Apple většinou nejenom neshodnou, ale dokonce i mýlí.
Kritici ovšem mají v jednom nespornou pravdu. Z čistě technologického hlediska je to pouze další ultrapřenosný notebook, který výbavou nijak neoslňuje. Designově je sice pěkný, ale upřímně řečeno Sony Vaio SZ taky nevypadá nejhůř. A i další konkurenti nejsou vyloženě oškliví.
Mají však jednu velikou smůlu – nikdo je nevytáhl před celým napjatým světem z běžné kancelářské obálky, ve které bychom očekávali maximálně barevně vytištěnou středně velkou powerpointovou prezentaci. Já se v tu chvíli zamiloval – a uviděl se, jak vytahuju z maličké pracovní aktovky na poradě nějaké nevýznamné podklady a… Macbook Air. A spolu se mnou se takhle vidělo zatraceně hodně potenciálních zákazníků široko daleko. To mi věřte.
Je nejtenčí na světě. Chytré. I když myslím, že tenhle atribut Macbooku Air nevydrží dlouho. Dřív nebo později někdo vytvoří tenčí notebook a řekne: „Vidíte? Jsme tenčí než Apple.“ Jenže ten hlas zapadne, protože v hlavě většiny spotřebitelů je na dlouhou dobu nejtenčí přece „ten Mac“.
Dvě věci nemohou myslím ani nejzavilejší odpůrci Applu upřít: odvahu jít vlastní neprošlapanou cestou a vytvářet radikální objekty touhy. A především ta druhá záležitost je nesmírně důležitá pro budoucí úspěch Macbooku Air. Souvisí s tím, pro koho je vlastně určen. Zajímavou úvahu najdete zde - Macbook Air je další zbraní Apple do boje o enterprise sféru. Proč? Macbook Air je součástí naší osobní značky (personal brand). Není žádným tajemstvím, že nejnadupanější přenosné počítače si v korporacích pořizují manažeři, kteří na nich potom dělají co? Píší prezentace, čtou maily a surfují po netu… Podobnou slávu pro ně udělá i Macbook Air. Navíc mnohem stylověji, a aniž by se jim pronesly ruce při tahání všech těch USB a Firewire portů, mechanik a dalších sofistikovaných udělátek.
Osobně jsem z něj nadšen. Líbí se mi stejně velký displej jako na normálním Macbooku, skvělá klávesnice, malá hmotnost a to, že na něm na rozdíl od Sony Vaio běží Mac OS X. Že má jeden USB vstup? Víc jsem jich potřeboval za rok a něco, co mám Macbook, asi jednou nebo dvakrát. Navíc mám doma PC s USB hubem. Macbook Air není rozhodně universální stroj, ale předpokládá, že máte přístup k více počítačům.
Závěrem bych rád vzkázal všem těm rozhořčeným kritikům: Proboha nekupujte si ho! To není notebook pro vás, to je notebook pro mě! Čím méně lidí ho u nás bude mít, tím líp!
6. ledna 2008
Laický marketing
Můj kolega a nastávající obchodní společník Tomáš Hrivnák odkázal na můj blog, za což mu děkuji. Zároveň mne označil za „odborníka s názorem“.
Rád bych se díky tomu pozastavil nad filosofií svého blogu. Opravdu nechci být příliš odborný. Marketing je důležitou součástí našich běžných životů nejenom na úrovni osobního brandingu, ale především protože jsme všichni spotřebitelé.
Mnohokrát jsem se setkal s tím, že na to brand manageři a marketingoví ředitelé zapomínají. Zvlášť tristní je to, když vyprodukují nějakou extrémně podivnou kampaň. Pokud byste se jich zeptali „A vám by se to jako líbilo, pane Horník?“ budou překvapeně koukat, jakože ta kampaň není pro ně, ale pro „ty spotřebitele“. (A ne, opravdu nemám na mysli ten případ, kdy chlap prodává dámské vložky.)
Existuje i opačný extrém, kdy lidé v reklamních agenturách posuzují spotřebitele podle sebe – tedy podle vzdělané a nadprůměrně vydělávající střední třídy. I to je dost zavádějící a vkus kreativců bývá navíc velmi odlišný od většiny ostatních cílových skupin.
Osobně sám sebe rád zkoumám jako spotřebitele. Patřím mezi často experimentující část nakupujících a tak k tomu mám dost různých příležitostí. Dá se tím hodně naučit, jenom je nutné dát si pozor na generalizaci.
Chtěl bych se zde věnovat tomu, co mě jako spotřebitele zaujalo v běžném světě i v médiích. Občas asi sklouznu k poloodbornému mudrování, jako v případě Trendů 2008, ale budu se tuto úchylku snažit držet zkrátka. Slibuji.
Rád bych se díky tomu pozastavil nad filosofií svého blogu. Opravdu nechci být příliš odborný. Marketing je důležitou součástí našich běžných životů nejenom na úrovni osobního brandingu, ale především protože jsme všichni spotřebitelé.
Mnohokrát jsem se setkal s tím, že na to brand manageři a marketingoví ředitelé zapomínají. Zvlášť tristní je to, když vyprodukují nějakou extrémně podivnou kampaň. Pokud byste se jich zeptali „A vám by se to jako líbilo, pane Horník?“ budou překvapeně koukat, jakože ta kampaň není pro ně, ale pro „ty spotřebitele“. (A ne, opravdu nemám na mysli ten případ, kdy chlap prodává dámské vložky.)
Existuje i opačný extrém, kdy lidé v reklamních agenturách posuzují spotřebitele podle sebe – tedy podle vzdělané a nadprůměrně vydělávající střední třídy. I to je dost zavádějící a vkus kreativců bývá navíc velmi odlišný od většiny ostatních cílových skupin.
Osobně sám sebe rád zkoumám jako spotřebitele. Patřím mezi často experimentující část nakupujících a tak k tomu mám dost různých příležitostí. Dá se tím hodně naučit, jenom je nutné dát si pozor na generalizaci.
Chtěl bych se zde věnovat tomu, co mě jako spotřebitele zaujalo v běžném světě i v médiích. Občas asi sklouznu k poloodbornému mudrování, jako v případě Trendů 2008, ale budu se tuto úchylku snažit držet zkrátka. Slibuji.
Životu nebezpečný marketing
Být součástí marketingového kolotoče může být zdraví nebezpečné. O tom se přesvědčila na vlastní kůži česká lyžařka Šárka Záhrobská, když při slavnostním ceremoniálu otevírání jakési sjezdovky málem přišla o oko (video zde). Stalo se tomu tak, když rozbila kladívkem láhev sektu (všude sice tvrdí, že šlo o šampaňské, ale už vidím, jak někde na severu obětují Moët & Chandon).
O lyžování se příliš nezajímám, zaujalo mne to spíše jako vínomilce a bublinkomilce. A taky jako člověka, který se zajímá o laterální myšlení. Rozbíjet lahev kladívkem je totiž něco, co by někoho svázaného "normálním" uvažování jistě nenapadlo.
Jaký typ pronikavého intelektu může něco takového vymyslet?
Možná nějaký zapřisáhlý abstinent. Jelikož kdokoli, kdo viděl lahev sektu jinde než pouze v reklamě na bohemku, tuší, že jde vlastně o takovou malou bombu. Méně lidí již ví, že nebezpečí hrozí i při běžném otevírání. Hrdlo se může roztříštit a úlomek skla poranit okolostojící. Proto se správně lahev otevírá s textilním ubrouskem kolem uzávěru.
Jenže co to kladívko? Kdo kdy viděl rozbíjet lahev kladívkem? Jaký je v tom hrome skrytý symbol? Možná byl autor ceremoniálu svobodný zednář?
A proč vůbec nepoužili sabrage? Bylo by to mnohem bezpečnější.
O lyžování se příliš nezajímám, zaujalo mne to spíše jako vínomilce a bublinkomilce. A taky jako člověka, který se zajímá o laterální myšlení. Rozbíjet lahev kladívkem je totiž něco, co by někoho svázaného "normálním" uvažování jistě nenapadlo.
Jaký typ pronikavého intelektu může něco takového vymyslet?
Možná nějaký zapřisáhlý abstinent. Jelikož kdokoli, kdo viděl lahev sektu jinde než pouze v reklamě na bohemku, tuší, že jde vlastně o takovou malou bombu. Méně lidí již ví, že nebezpečí hrozí i při běžném otevírání. Hrdlo se může roztříštit a úlomek skla poranit okolostojící. Proto se správně lahev otevírá s textilním ubrouskem kolem uzávěru.
Jenže co to kladívko? Kdo kdy viděl rozbíjet lahev kladívkem? Jaký je v tom hrome skrytý symbol? Možná byl autor ceremoniálu svobodný zednář?
A proč vůbec nepoužili sabrage? Bylo by to mnohem bezpečnější.
3. ledna 2008
Spotřebitelské trendy pro rok 2008 v ČR
Teď si zkusím kapánek věštění z křišťálové koule a vypitého espressa. Takže nic sofistikovaného, podpořeného tvrdými daty a grafy z excelu. Pouze můj pohled na českého spotřebitele.
Obecně myslím bude tento rok testem spotřebitelského optimismu. Rány, které díky všeobecnému zdražování dostávají disponibilní prostředky domácností, jsou poměrně hluboké. Jsem zvědav, jestli dokážou zkazit všeobecně panující ochotu utrácet nebo ne. Na čem to záleží? To je poměrně prosté – pouze na tom, zda lidé budou věřit tomu, že se stále mají dobře, nebo ne. Vzhledem k tomu, kolik nepříznivých finančních zpráv se na nás denně valí, očekával bych mírnou studenou frontu.
1. Internet je můj rádce
Dříve jsme si chodili pro radu nejdřív k rodině a pak ke známým. Dnes bychom šli nejdříve na internet. Koupit plasmu nebo LCD? Jaký je nejlepší šampón proti lupům? Jak se nenechat obrat při uzavírání hypotéky? Typické dotazy, na které můžete najít odpověď online. Budiž pochválen Mall.cz a jeho systém zákaznického hodnocení (navíc nyní podpořený tím, že oslovuje pomocí mailu majitele daných výrobků a vyzývá je ke sdělení svých zkušeností). Chcete vědět, jestli je spoleh na bezsáčkové vysavače? Přečtete si tamní diskuse. Obrovským zdrojem moudrosti jsou diskusní fóra současných maminek. Jen se zkuste podívat. Internet vypadá jako by byl stvořen právě pro ně. Typický uživatel internetu jako rádce? Střední a vyšší příjem, Husákovo dítě.
2. Užít si tady a teď (dokud na to máme)
Rostoucí příjmy a extrémně dostupné spotřebitelské úvěry nás naučily utrácet a nehledět na budoucnost. Dříve bylo bráno jako rozumné utrácet hlavně za hmotné předměty. Současný trend je o utrácení za zážitky (koneckonců takové Audi A5 je kupříkladu hmotný zážitek). A jestli nebudou vyhlídky na rok 2009 nadějné? Myslíte, že lidé začnou spíše šetřit, nebo si budou chtít užít dokud to jde?
3. Bavit se digitálně
Spousta digitálních hračiček bude právě tento rok svádět boj o to, zda překonají svůj „bod zlomu“. Typicky jsou to samozřejmě herní „next-gen“ konzole. Ale půjde i o další technologie HDTV, digitální televizi (Chcete digitální nebo analogovou kabelovou tv? Já zatím zůstávám u analogu.), vysokorychlostní internet a s ním spojená zábava typu sledování videa či online her… Jistě, to všechno tady je. Ale tento rok bude probíhat boj o to, co bude příští rok v každé domácnosti.
4. Víc kvality za méně peněz
Společnost bohatne a zvyká si na kvalitu. Je to nepochybné – stačí se podívat na značky, které vstupují na trh. Nejenom ty luxusní, paradoxně je myslím nejsilnějším důkazem příchod Starbucks a Burger King. Na druhou stranu s uvolněním hranic jistě bude pokračovat tendence zlevňování značkového zboží. Francouzské šampaňské v Tescu za 299 Kč? Jedna z prvních vlaštovek. Já jsem včera koupil v Salamanderu ve slevě boty za cenu jako u Bati.
5. Máme rádi fér značky
Fér značky nemusí být vždy ochránci utlačovaných a obnovitelé deštných pralesů. Stačí, když jsou konzistentní a dodržují své sliby. Nefér chování může tolerovat pouze ten, kdo má hluboko do kapsy, nebo je tak společensky necitlivý, že ho to nezajímá. Extrémně citlivá je v tomto ohledu mladá generace. Ekologické a bio výrobky už nejsou něco zvláštního – pro střední třídu představují standard. Ne v tom smyslu, že by pořizovala kompletní bio-nákupní-košík, ale v samozřejmosti nabídky. Předpokládá se její dostatečná šíře i dostupnost.
Značka roku 2008
Marks & Spencer
Proč? Běžte do některého z obchodů a podívejte se, kdo tam nakupuje.
A co mě čeká za domácí úkol? Podělím se o pár odkazů:
http://adage.com/article?article_id=122609
http://www.marketingcharts.com/interactive/marketing-executives-identify-top-marketing-trends-concepts-in-2008-2565/
http://www.trendwatching.com/briefing/
http://blogs.cnet.com/8301-13526_1-9838015-27.html
http://crmweblog.crmmastery.com/?p=973
http://interactivemarketingtrends.blogspot.com/2007/08/10-trends-in-digital-advertising-for.html
Obecně myslím bude tento rok testem spotřebitelského optimismu. Rány, které díky všeobecnému zdražování dostávají disponibilní prostředky domácností, jsou poměrně hluboké. Jsem zvědav, jestli dokážou zkazit všeobecně panující ochotu utrácet nebo ne. Na čem to záleží? To je poměrně prosté – pouze na tom, zda lidé budou věřit tomu, že se stále mají dobře, nebo ne. Vzhledem k tomu, kolik nepříznivých finančních zpráv se na nás denně valí, očekával bych mírnou studenou frontu.
1. Internet je můj rádce
Dříve jsme si chodili pro radu nejdřív k rodině a pak ke známým. Dnes bychom šli nejdříve na internet. Koupit plasmu nebo LCD? Jaký je nejlepší šampón proti lupům? Jak se nenechat obrat při uzavírání hypotéky? Typické dotazy, na které můžete najít odpověď online. Budiž pochválen Mall.cz a jeho systém zákaznického hodnocení (navíc nyní podpořený tím, že oslovuje pomocí mailu majitele daných výrobků a vyzývá je ke sdělení svých zkušeností). Chcete vědět, jestli je spoleh na bezsáčkové vysavače? Přečtete si tamní diskuse. Obrovským zdrojem moudrosti jsou diskusní fóra současných maminek. Jen se zkuste podívat. Internet vypadá jako by byl stvořen právě pro ně. Typický uživatel internetu jako rádce? Střední a vyšší příjem, Husákovo dítě.
2. Užít si tady a teď (dokud na to máme)
Rostoucí příjmy a extrémně dostupné spotřebitelské úvěry nás naučily utrácet a nehledět na budoucnost. Dříve bylo bráno jako rozumné utrácet hlavně za hmotné předměty. Současný trend je o utrácení za zážitky (koneckonců takové Audi A5 je kupříkladu hmotný zážitek). A jestli nebudou vyhlídky na rok 2009 nadějné? Myslíte, že lidé začnou spíše šetřit, nebo si budou chtít užít dokud to jde?
3. Bavit se digitálně
Spousta digitálních hračiček bude právě tento rok svádět boj o to, zda překonají svůj „bod zlomu“. Typicky jsou to samozřejmě herní „next-gen“ konzole. Ale půjde i o další technologie HDTV, digitální televizi (Chcete digitální nebo analogovou kabelovou tv? Já zatím zůstávám u analogu.), vysokorychlostní internet a s ním spojená zábava typu sledování videa či online her… Jistě, to všechno tady je. Ale tento rok bude probíhat boj o to, co bude příští rok v každé domácnosti.
4. Víc kvality za méně peněz
Společnost bohatne a zvyká si na kvalitu. Je to nepochybné – stačí se podívat na značky, které vstupují na trh. Nejenom ty luxusní, paradoxně je myslím nejsilnějším důkazem příchod Starbucks a Burger King. Na druhou stranu s uvolněním hranic jistě bude pokračovat tendence zlevňování značkového zboží. Francouzské šampaňské v Tescu za 299 Kč? Jedna z prvních vlaštovek. Já jsem včera koupil v Salamanderu ve slevě boty za cenu jako u Bati.
5. Máme rádi fér značky
Fér značky nemusí být vždy ochránci utlačovaných a obnovitelé deštných pralesů. Stačí, když jsou konzistentní a dodržují své sliby. Nefér chování může tolerovat pouze ten, kdo má hluboko do kapsy, nebo je tak společensky necitlivý, že ho to nezajímá. Extrémně citlivá je v tomto ohledu mladá generace. Ekologické a bio výrobky už nejsou něco zvláštního – pro střední třídu představují standard. Ne v tom smyslu, že by pořizovala kompletní bio-nákupní-košík, ale v samozřejmosti nabídky. Předpokládá se její dostatečná šíře i dostupnost.
Značka roku 2008
Marks & Spencer
Proč? Běžte do některého z obchodů a podívejte se, kdo tam nakupuje.
A co mě čeká za domácí úkol? Podělím se o pár odkazů:
http://adage.com/article?article_id=122609
http://www.marketingcharts.com/interactive/marketing-executives-identify-top-marketing-trends-concepts-in-2008-2565/
http://www.trendwatching.com/briefing/
http://blogs.cnet.com/8301-13526_1-9838015-27.html
http://crmweblog.crmmastery.com/?p=973
http://interactivemarketingtrends.blogspot.com/2007/08/10-trends-in-digital-advertising-for.html
1. ledna 2008
PF 2008: Jak se cítit šťastný
Není nad to, začít nový rok dobrou radou. Ze všech článků, které jsem minulý rok četl, mě nejvíc oslovil tento. Dobrá rada tam není jen jedna, ale dokonce je jich celých deset. Netýkají se ničeho menšího než lidského štěstí.
Intuitivně štěstí považujeme za něco zvláštního, těžko dosažitelného až metafyzického. Spojujeme ho s velkými a silnými zážitky, jako je výhra velkého množství peněz, nečekaný úspěch v práci, nalezení životního partnera, narození dítěte atd. atd. Naštěstí se v dnešní době štěstím zabývají i vědci, takže nemusíme vycházet z matoucích pocitů, ale opřít se o skutečná fakta. Ve zmiňovaném článku se dočteme, že není třeba ničeho tak komplikovaného - stačí pravidelně cvičit, starat se o svou květinu, být hodní na sebe a na ostatní, smát se, víc mluvit s lidmi a méně času trávit u televize. Banální? Jsem přesvědčen, že i kdybychom se řídili polovinou nebo třetinou uvedených rad, budeme se cítit šťastnější.
Potřebovali jsme novou vědu na to, abychom zjistili, že štěstí vlastně není žádná věda.
Přeji šťastný rok 2008.
P. S. Tématu vnímání štěstí se podrobněji věnuje kniha Škobrtnout o štěstí Daniela Gilberta, která nedávno vyšla v nakladatelství Dokořán. Stojí za přečtení.
Intuitivně štěstí považujeme za něco zvláštního, těžko dosažitelného až metafyzického. Spojujeme ho s velkými a silnými zážitky, jako je výhra velkého množství peněz, nečekaný úspěch v práci, nalezení životního partnera, narození dítěte atd. atd. Naštěstí se v dnešní době štěstím zabývají i vědci, takže nemusíme vycházet z matoucích pocitů, ale opřít se o skutečná fakta. Ve zmiňovaném článku se dočteme, že není třeba ničeho tak komplikovaného - stačí pravidelně cvičit, starat se o svou květinu, být hodní na sebe a na ostatní, smát se, víc mluvit s lidmi a méně času trávit u televize. Banální? Jsem přesvědčen, že i kdybychom se řídili polovinou nebo třetinou uvedených rad, budeme se cítit šťastnější.
Potřebovali jsme novou vědu na to, abychom zjistili, že štěstí vlastně není žádná věda.
Přeji šťastný rok 2008.
P. S. Tématu vnímání štěstí se podrobněji věnuje kniha Škobrtnout o štěstí Daniela Gilberta, která nedávno vyšla v nakladatelství Dokořán. Stojí za přečtení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
