"Budoucnost už nastala, jen je nerovnoměrně rozložená", řekl prý William Gibson.
Je těžké nevzpomenout na cyberpunkové "high tech, low life", když člověk přichází k centrále Alza.cz v ulici příznačného jména - Jateční. Prosincový soumrak a zplodiny z ucpaných ulic sedají na Prahu. Neony holešovického Red Light districtu se rozsvěcí.
Ruce v kapsách, empétrojky v uších. Dav nehledá laciný sex, ale výhodnou elektroniku. Pohodlnější čekají v autech frontu na místo k zaparkování, pěší vcházejí rovnou dovnitř.
Vnitřek zašlé indistriální budovy je překvapivě světlý a ve vzduchu ucítíte wifi zdarma. Navigace je jednoduchá - zaplacené elektronické objednávky mají check-in u počítačů, ostatní mohou platit cash u řady automatů dále. Obsluhu zvládne i dítě. Stroj bez řečí vrátí pětikorunu. Člověk by jistě vyváděl, že nemá dost drobných.
S lidmi jsou obecně potíže. Mladý manažer bere kolem ramen jiného mladého člověka a jemně mu vysvětluje, že ta poslední Nokie není na hraní, ale na práci. Cesta k efektivitě spočívá ve vyloučení nespolehlivých elementů z distribučního procesu.
Stěna je až někam ke stropu pokryta novotou zářícími obrazovkami. Každý si může najít tu svoji. Na velikosti záleží. Nic pod 42 palců nemá smysl.
Jakmile odevzdáte peníze, musíte z tepla ven na mráz. Symbolické.
V improvizovaném stanu u skladu je sice zima, ale nesněží tam a ani neprší. Robotický ženský hlas vyvolává čísla jak v nějaké bizarní loterii. Čas od času opakuje ty, kteří se pro zboží nedostavili. Zřejmě je pohltil tajemný holešovický smog nebo zešíleli z obrovské nabídky elektronických hraček v hale. Není ale čas přemítat nad jejich pohnutým osudem. Slyším své číslo.
U pultu, na jehož konec ani nedohlédnu, vydávají brigádnice zboží. Jejich prací je převzít lístek a předat balíček. Živočišné agentky digitálního cara. Front-end se bez lidí neobejde. Zvlášť pokud vyjdou levněji než stroje. Svým nákupem jsem se kvalifikoval na párek rohlíku zdarma. Hladově beru.
Pevně svírám svou krabici elektroniky, jako bych ji mohl ochránit před krví podlitýma očima místních notoriků.
Takhle se prodávají vánoční dárky. Ještě se máš co učit, Ježíšku.
Miluju to.
Nikde jinde bych se ke své závislosti nedostal rychleji.
Líbí se mi efektivita procesů, která z toho čiší. Je to fascinující.
Pro člověka z minulého století ale i trochu znepokojující.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)