Nejlepší služba mobilních operátorů

Mít svátek před Silvestrem není žádné terno. A tak nad těmi několika dorazivšími přáníčky přemítám nad službou, kterou považuji za nejlepší nápad mobilního operátora. Ano, je to upozornění na to, kdo má daný den svátek. O2 je posílá každé ráno a tuším že bezplatně (volali mi v rámci nějakého výzkumu a ptali se, jestli bych byl za tuto službu ochoten platit - odpověděl jsem, že rozhodně ano).

Není to samozřejmě nic originálního. Podobných služeb jistě na webu funguje spousta. Vtip je ve spojení s operátorem a především mobilním telefonem. Ideální spojení - SMS přichází někdy v půl desáté ráno, řekne mi, kdo má daný den svátek, a já, pokud si někoho takového vybavím, posílám mu blahopřání nebo volám. Všichni jsme spokojeni, já i operátor. Tak to má být.

(Původně jsem chtěl nominovat Mých5 od T-Mobile za dobrý insight - skutečně nejspíš existuje max 5 opravdu důležitých kontaktů pro většinu uživatelů - srozumitelnou a chytlavou reklamu a užitečnou službu. Ale pak jsem si přečetl její recenzi a ohodnotil jsem ji jako klasický operátorský chyták užitečný jen pro relativně malou skupinu uživatelů.)

Myslím, že mi oproti loňsku přišlo přání víc. Přičítám to právě podobným užitečným technologickým službičkám, jako je ta od O2.

A nebo je prostě víc lidí, kterým na mně záleží.

Kde začíná jablečná závislost?

56%How Addicted to Apple Are You?

Looking for payday loan?

Kdyby Microsoft navrhoval Gmail...

Už mnoho vody uplynulo od doby, kdy v Microsoftu vzniklo překvapivé video vysvětlující na jednoduchém příkladu rozdíl mezi marketingovou filosofií Apple a Microsoftu. Moc se mi to tehdy líbilo. Nyní má tato myšlenka pokračování. Byť asi tentokrát nepochází přímo z „říše zla“, přesto myslím stojí za zhlédnutí a pobavený úsměv.

Úvod

Proč jsem začal psát blog?
Otázka zní trochu jinak.
Jak má vlastně vypadat internetová prezentace nezávislého marketingového konzultanta?

Je potřeba mít vlastní web se všemi těmi sekcemi Proč jsem nejlepší, Co skvělého jsem udělal, Co za kouzla můžu udělat pro Vás, Co báječného o mně řekl někdo, koho nejspíš neznáte a tak podobně?

Nebo je lepší veřejně prezentovat své názory na svět kolem nás? Neřekne to o mé osobě mnohem více? Nebude to ale na druhou stranu příliš osobní?

Popravdě nevím. Ale zajímavé je, že před pár lety bych se takhle neptal a sepisoval bych texty na svůj standardní web.

A o tom by to mělo být.

Beru to jako experiment - dost možná tu svou "normální" prezentaci ještě rád sesmolím. Ale do té doby bych rád vytvořil pár příspěvků, které si možná najdu své čtenáře a možná taky ne.

Každopádně díky za každé shlédnutí tohoto blogu, budu je bedlivě sledovat pomocí Google Analytics...

Jedna zpráva místo deseti kampaní

Budiž nám média milostiva, tak zní mantra PR manažerů. KFC v tomto ohledu mělo smůlu a teď se škvaří ve vlastních transmastných kyselinách.

O co šlo? MF Dnes se rozhodla otestovat kvalitu hranolků smažených v našich krajích. Že hranolky obecně nejsou zdravé asi bude těžko někoho šokovat a že jejich kvalita kolísá také ne. Horší je nepoměr v obsahu transmastných kyselin (které nám lidem opravdu neprospívají) u dvou letitých konkurentů - McDonald’s a KFC. Zatímco ve světě se na transmastné kyseliny hledí se značnou nelibostí, u nás jejich přítomnost nikdo zatím moc neřeší. Přesto McDonald’s dokáže v ČR smažit na oleji, který je neobsahuje (v souladu se svou globální strategií), zatímco KFC nikoli. Takže když si dáte Colonelovy lahodné hranolky, dostanete do sebe víc než pět gramů transmastných kyselin (maximální množství, které by člověk měl přijmout za den, jsou prý dva gramy). Rád bych podotkl, že se jedná pouze o hranolky, téměř vše ostatní v KFC je taky smažené.

A taková zpráva z mého pohledu řekne o vztahu firmy ke svým zákazníkům podstatně víc než jakákoli reklamní kampaň.

Hádám, že v k žádnému výraznému propadu prodejů v KFC nedojde, ale pro mě vede McDonald’s 1:0. A "smažené kuřecí pařáty" si rozhodně na nějaký čas odpustím, i kdybych spěchal jakkoli.

Plačky za značky I: Delvita

Tímto bych rád zahájil sérii příspěvků o značkách, které z mého života zmizely a nyní je chtě nechtě postrádám. Proč tomu tak je? Nakolik jsou pro nás značky důležité? Po čem konkrétně se nám stýská? 

Tak nám zavřeli Delvitu.
Kterou Delvitu, paní Müllerová?
Tu na Jugoslávských partyzánů přece. V menze.

Občas si zanadávat na dejvickou Delvitu myslím patřilo k dobrému tónu. Jako když jsem tam jednou koupil prošlé pečivo. Ale tyhle výčitky byly shovívavé a místní obyvatelé ji přijali za svou, podobně jako zdejší kavárničky, bagetérii, KFC na kulaťáku, obchody s vybranými zahraničními potravinami a další drobná dejvická specifika.

Takže její přeměnu na Billu jsem sledoval se značnou podezíravostí. Ale realita předčila mé chmurné očekávání. Chápu, že se tam teď najednou nevyznám a že tam není polovina výrobků, které bych chtěl. Ale zklamání je jednoduše příliš silné. Zvyknul jsem si na pálivé olivy, bio výrobky, kvalitní privátní produkty, regály plné shaved šunky, speciální nabídku sýrů, hotové kuřecí špalíčky, zmrzlinu Häagen-Dazs a další drobnosti, které mi teď chybí.

Podruhé už do Billy jít nehodlám. Na větší nákupy je rozhodně lepší Hypernova v OC Šestka, na drobné tady máme večerky a vietnamské samoobsluhy. Prodavači v nich sice umí bídně česky a tváří se podobně jako pokladní v Bille, když potísícé ten den vysvětlují, že igelitky zdarma opravdu už nejsou, ale nabídka je tam lepší a mám to tam blíž.

Delvita pro mě nepředstavovala značku spojenou s image - skutečně jsem se necítil o nic lepším člověkem, když jsem dával tašky s jejich logem do auta. Naopak jsem si ještě stále pamatuji ohavné chování této společnosti v roce 1995, kdy zničila vzácné naleziště v Rudné u Prahy. 

Přesto jsem ji však v posledních letech začal vnímat jako dodavatele kvalitnějšího zboží a i snesitelného přístupu k zákazníkům. Takže škoda. A z praktického hlediska mi momentálně opravdu trochu chybí.

A pak ať mi někdo vypráví o tom, že kvalita našeho života roste. Lepší obchody nahrazované těmi horšími. A jak tuším kdysi napsal Joseph Heller: "Každá změna je k horšímu." 

Pár souvisejících odkazů:

...o potřebě kvalitnějších supermarketů

...o hypermarketech

...o Delvitě v Bělehradské

London Calling

Po víkendových nákupech v Londýně už konečně chápu význam termínu "ušoupat si nohy". Ano, jedná se skutečně o popis fyzického stavu.

Prvotním impulsem pro eurovýlet byla návštěva posledního ze šňůry 21 koncertů, které měl v londýnské 02 Areně Prince. Tomu odpovídala i atmosféra celé show a Princovi přibyl nový fanoušek. Podobný proud energie přenášený skrze hudbu jsem zatím asi nezažil.

Ale to jen tak na okraj.

Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít návštěvu Apple Store, protože jsem byl k nesnesení zvědavý, jak všechny ty nové hračičky vypadají v reálu.

Nové iMacy jsou jistě praktická ozdoba pro každou pracovnu včetně mojí, ale ani ultramalinká designová klávesnice mi nenahradí chybějící bílé "oko", nehledě na to, že mi bohužel pro mé potřeby přijdou moc drahé a zbytečně výkonné. Jako mnoho dalších bych uvítal něco mezi mini a iMacem. Takhle nevím, nevím... Moje další stolní PC bude nejpíš PC a ne Mac.

iPod nano je roztomilost sama. Na fotkách to moc nevypadá, ale kdybych se rozmýšlel mezi starým a novým podle vzhledu, vyhraje rozhodně nový.

Nejvíc mě nadchnul iPod touch. Rozhodně o něj panuje obrovský zájem a většinou je potřeba chvíli počkat, než se na zájemce dostane a může si ho osahat na vlastní pěst. Jako první mě upoutalo, jak je tenký. Na obrázcích mi přišel tlustší a robustnější. Ve skutečnosti působí poměrně subtilně. Druhá reakce byla, že ho chci. Tady jde prostě rozumné uvažování stranou. iPod touch je natolik sofistikovaný a omračující gadget, že bych ho chtěl mít doma bez ohledu na praktickou použitelnost. Snadno by se tak zkrátilo utrpení při čekání na iPhone. Úplně k ničemu myslím touch není - cítím potřebu ultrapřenosného zařízení, které umí surfovat po netu, přehrávat filmy a muziku, ukazovat fotky a je připojitelné přes wifi. Ocenil bych ho doma, ale v klidu by mohlo občas nahradit MacBook při zevlování v kavárně (zde by se hodil multiplatformní IM a to si zas nejsem jistý jestli iPod touch splňuje). Za tímto účelem jsem si nedávno pořídil PDA s Windows Mobile a GPS (což je věc, která u Applu ve viditelné budoucnosti myslím nehrozí), ale jako u všech Windows věcí jsem rezignoval po pár dnech nastavování a čekám na někoho, kdo mi ho zprovozní pro síťové použití.

A na konec svého stručného londýnského reportu jsem si nechal inspirující návštěvu Muzea designu. Momentálně zde vystavuje své projekty Zaha Hadid, světoznámá architektka původem z Iráku. Její dílo je zvláštním způsobem znepokojující a není to úplně můj šálek čaje. Ale to asi není důležité, architektura myslím není o líbivosti a zbytečnost hospodského mudrování o tom, co je a není hezké, ukázala dostatečně jasně u nás debata o knihovně Jana Kaplického. Londýnská expozice ve mně vyvolala zvláštní pocit určitého vnitřního nesouladu, jakoby většina projektů byla na vnější pohled v pořádku, ale přesto jsem cítil, že něco v něm neodpovídá mé intuitivní představě jak stavba má vypadat. Podobně na mne působí v jiné oblasti třeba tvorba H. R. Gigera, autora profláknutého Vetřelce. A bez ohledu na tyto pocity bych byl rád, kdyby se v Čechách podobná stavba objevila. To ale asi opravdu nehrozí.

Podstatně bližší mi byla výstava grafického designéra Jonathana Barnbrooka, který spolupracuje i se známými Adbusters. Být aspoň naoko proti korporacím a globalizaci patří v Praze u kreativní elity k dobrému tónu, ale bohulibé úmysly většinou končí u debaty nad výší konta a zmizí spolu s dýmem z poslední cigarety v Cofee Heaven. Barnbrookova tvorba však stojí za shlédnutí bez ohledy na stranu barikády, ke které momentálně patříte. Nejde jen o míru imaginace, ale především o schopnost pracovat se symboly a demaskovat jejich skryté konotace. Moc se mi líbily Barnbrookovy fonty jimiž se vyjadřuje k určitým mediálním tématům a klišé (k vidění/zakoupení/stažení na jeho stránkách). To vše komentováno tak akorát suchým anglickým stylem.

Místo závěru myšlenka, kterou jsem si poznamenal na vstupenku (a kterou teď nemůžu najít, takže ji musím pouze volně interpretovat): "Dříve byla kvalita umění posuzována podle toho, nakolik bylo schopno zobrazit skutečnost. V dnešní době je měřítkem kvality míra schopnosti manipulovat skutečností."