Budiž nám média milostiva, tak zní mantra PR manažerů. KFC v tomto ohledu mělo smůlu a teď se škvaří ve vlastních transmastných kyselinách.
O co šlo? MF Dnes se rozhodla otestovat kvalitu hranolků smažených v našich krajích. Že hranolky obecně nejsou zdravé asi bude těžko někoho šokovat a že jejich kvalita kolísá také ne. Horší je nepoměr v obsahu transmastných kyselin (které nám lidem opravdu neprospívají) u dvou letitých konkurentů - McDonald’s a KFC. Zatímco ve světě se na transmastné kyseliny hledí se značnou nelibostí, u nás jejich přítomnost nikdo zatím moc neřeší. Přesto McDonald’s dokáže v ČR smažit na oleji, který je neobsahuje (v souladu se svou globální strategií), zatímco KFC nikoli. Takže když si dáte Colonelovy lahodné hranolky, dostanete do sebe víc než pět gramů transmastných kyselin (maximální množství, které by člověk měl přijmout za den, jsou prý dva gramy). Rád bych podotkl, že se jedná pouze o hranolky, téměř vše ostatní v KFC je taky smažené.
A taková zpráva z mého pohledu řekne o vztahu firmy ke svým zákazníkům podstatně víc než jakákoli reklamní kampaň.
Hádám, že v k žádnému výraznému propadu prodejů v KFC nedojde, ale pro mě vede McDonald’s 1:0. A "smažené kuřecí pařáty" si rozhodně na nějaký čas odpustím, i kdybych spěchal jakkoli.
17. října 2007
5. října 2007
Plačky za značky I: Delvita
Tímto bych rád zahájil sérii příspěvků o značkách, které z mého života zmizely a nyní je chtě nechtě postrádám. Proč tomu tak je? Nakolik jsou pro nás značky důležité? Po čem konkrétně se nám stýská?
Kterou Delvitu, paní Müllerová?
Tu na Jugoslávských partyzánů přece. V menze.
Občas si zanadávat na dejvickou Delvitu myslím patřilo k dobrému tónu. Jako když jsem tam jednou koupil prošlé pečivo. Ale tyhle výčitky byly shovívavé a místní obyvatelé ji přijali za svou, podobně jako zdejší kavárničky, bagetérii, KFC na kulaťáku, obchody s vybranými zahraničními potravinami a další drobná dejvická specifika.
Takže její přeměnu na Billu jsem sledoval se značnou podezíravostí. Ale realita předčila mé chmurné očekávání. Chápu, že se tam teď najednou nevyznám a že tam není polovina výrobků, které bych chtěl. Ale zklamání je jednoduše příliš silné. Zvyknul jsem si na pálivé olivy, bio výrobky, kvalitní privátní produkty, regály plné shaved šunky, speciální nabídku sýrů, hotové kuřecí špalíčky, zmrzlinu Häagen-Dazs a další drobnosti, které mi teď chybí.
Podruhé už do Billy jít nehodlám. Na větší nákupy je rozhodně lepší Hypernova v OC Šestka, na drobné tady máme večerky a vietnamské samoobsluhy. Prodavači v nich sice umí bídně česky a tváří se podobně jako pokladní v Bille, když potísícé ten den vysvětlují, že igelitky zdarma opravdu už nejsou, ale nabídka je tam lepší a mám to tam blíž.
Delvita pro mě nepředstavovala značku spojenou s image - skutečně jsem se necítil o nic lepším člověkem, když jsem dával tašky s jejich logem do auta. Naopak jsem si ještě stále pamatuji ohavné chování této společnosti v roce 1995, kdy zničila vzácné naleziště v Rudné u Prahy.
Přesto jsem ji však v posledních letech začal vnímat jako dodavatele kvalitnějšího zboží a i snesitelného přístupu k zákazníkům. Takže škoda. A z praktického hlediska mi momentálně opravdu trochu chybí.
A pak ať mi někdo vypráví o tom, že kvalita našeho života roste. Lepší obchody nahrazované těmi horšími. A jak tuším kdysi napsal Joseph Heller: "Každá změna je k horšímu."
Pár souvisejících odkazů:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)