Pravděpodobně znáte termín „epic fail“, který je poslední dva roky prudce na vzestupu. Pokud ne, nuž... Těžko to označit jinak než jako „epic fail“.
Současný buzz kolem síťového marketingu vynáší na hladinu především rozličné úspěšné case studies. Podle mého jsou však mnohem poučnější příklady těch, kterým to nevyšlo a jejich „epic fail“ se dost možná zapíše do učebnic moderního marketingu. Devět nešťastníků vyjmenoval ZDNet. Vřele doporučuji.
Bylo by myslím zajímavé, dát dohromady podobný seznam i v českém prostředí. Pokud máte nějaké kandidáty, napište je prosím do komentářů nebo mi je pošlete na mail.
And now for something completely different.
19. června 2009
4. června 2009
Překvapivý vítěz voleb: Facebook
Jako volič si připadám tak nějak… Neosloveně? Kdybych do schránky nedostal volební lístky, skoro bych netušil, že se něco děje. Pouze mi u východu z metra nějaká mladá dívka vnutila leták ČSSD, na kterém mě nejvíc zaujal parciální lak – říkal jsem si, kolik to sakra muselo stát. Pak vím, že se házely vajíčka po Paroubkovi, jelikož má bradavici a je marťan. Jakou to má souvislost s evropskými volbami, to netuším.
Politická scéna se jako obvykle podobá základní škole o velké přestávce. Jedni s brekem žalují „Vy jste házeli“, a ti druzí se založenýma rukama kroutí hlavami: „To my ne, to jiní.“
Takže není až tak překvapivé, že se směje někdo třetí. Sociální pavučina Facebook získala tolik pozornosti, že by se jeden zamyslel, jestli náhodou za celou vaječnou aférou nestojí jejich PR oddělení. Jak ho stará média prezentovala v souvislosti s volbami?
1. Jako médium s vysokou mírou relevance vůči cílové skupině mladých lidí.
2. Jako médium vlivné.
3. Jako výborný prostředek organizace a komunikace – zkuste si nějakou akci připravit za pomoci lidé.cz nebo líbímseti.cz.
4. Jako samozřejmou součást dnešní reality – o Facebooku se píše jako o „Facebooku“, nikoli jako např. o „sociální síti Facebook“, tzn. už není potřeba vysvětlovat, co vlastně Facebook je.
5. Jako místo, kde je dobré být, pokud chci být informovaný – informace na Facebooku vnikají, ostatní média je teprve přebírají.
Takže lze předpokládat, že Facebooku v důsledku přibudou v ČR jak uživatelé, tak inzerenti. Ne, že by na tom v globálním měřítku nějak záleželo, ale stejně je to zvláštní výsledek české předvolební kampaně.
A co s těmi volbami? Ještěže existuje ten internet – zadal jsem si vše do předvolební kalkulačky a mám jasno.
Politická scéna se jako obvykle podobá základní škole o velké přestávce. Jedni s brekem žalují „Vy jste házeli“, a ti druzí se založenýma rukama kroutí hlavami: „To my ne, to jiní.“
Takže není až tak překvapivé, že se směje někdo třetí. Sociální pavučina Facebook získala tolik pozornosti, že by se jeden zamyslel, jestli náhodou za celou vaječnou aférou nestojí jejich PR oddělení. Jak ho stará média prezentovala v souvislosti s volbami?
1. Jako médium s vysokou mírou relevance vůči cílové skupině mladých lidí.
2. Jako médium vlivné.
3. Jako výborný prostředek organizace a komunikace – zkuste si nějakou akci připravit za pomoci lidé.cz nebo líbímseti.cz.
4. Jako samozřejmou součást dnešní reality – o Facebooku se píše jako o „Facebooku“, nikoli jako např. o „sociální síti Facebook“, tzn. už není potřeba vysvětlovat, co vlastně Facebook je.
5. Jako místo, kde je dobré být, pokud chci být informovaný – informace na Facebooku vnikají, ostatní média je teprve přebírají.
Takže lze předpokládat, že Facebooku v důsledku přibudou v ČR jak uživatelé, tak inzerenti. Ne, že by na tom v globálním měřítku nějak záleželo, ale stejně je to zvláštní výsledek české předvolební kampaně.
A co s těmi volbami? Ještěže existuje ten internet – zadal jsem si vše do předvolební kalkulačky a mám jasno.
2. června 2009
Televizní tip: True Blood
Jeden z nejlepších televizních seriálů současnosti je o upírech, měňavcích, vlkodlacích a podobných příšerách z temnost. A narozdíl od série Angel je myšlen smrtelně vážně. Divné?
Tvůrcem True Blood je Alan Ball, člověk, který stojí scénáristicky za Americkou krásou a především sérií Six Feet Under. Obě díla se vyznačují realistickými charaktery a provokující reflexí současné americké společnosti.
Nejinak je tomu v True Blood. Příběh se odehrává v alternativní realitě, kdy je vynalezena umělá krev a upíři žijící do té doby skryti ve stínu se náhle stávají součástí běžného světa. Soužití s lidmi, kterým do té doby doslova pili krev však pochopitelně není jednoduché...
True Blood patří k dílům odrážejícím současnou atmosféru nejistoty, stejně jako třeba Battlestar Galactica. Stín představuje podle hlubinné psychologie odvrácenou a záměrně ignorovanou stránku našeho Já. Bytosti, které v něm přebývají jsou pak personalizací našich obav a strachů.
V Buffy ještě bylo možné s Temnotou bojovat, v True Blood už se s ní musíme naučit žít.
Poučné. A díky produkci HBO velmi koukatelné.
(Btw: Druhá série se začne vysílat 14. června, první série běží aktuálně v české premiéře na HBO.)
Tvůrcem True Blood je Alan Ball, člověk, který stojí scénáristicky za Americkou krásou a především sérií Six Feet Under. Obě díla se vyznačují realistickými charaktery a provokující reflexí současné americké společnosti.
Nejinak je tomu v True Blood. Příběh se odehrává v alternativní realitě, kdy je vynalezena umělá krev a upíři žijící do té doby skryti ve stínu se náhle stávají součástí běžného světa. Soužití s lidmi, kterým do té doby doslova pili krev však pochopitelně není jednoduché...
True Blood patří k dílům odrážejícím současnou atmosféru nejistoty, stejně jako třeba Battlestar Galactica. Stín představuje podle hlubinné psychologie odvrácenou a záměrně ignorovanou stránku našeho Já. Bytosti, které v něm přebývají jsou pak personalizací našich obav a strachů.
V Buffy ještě bylo možné s Temnotou bojovat, v True Blood už se s ní musíme naučit žít.
Poučné. A díky produkci HBO velmi koukatelné.
(Btw: Druhá série se začne vysílat 14. června, první série běží aktuálně v české premiéře na HBO.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)