22. října 2008

Finanční krize aneb Na okraj jednoho buzzwordu

Velmi dobře si vzpomínám, co jsem dělal 11. září 2001 (seděl u počítače a CNN sledujíce zprávy – takže jsem celou záležitost pozoroval od začátku v přímém přenosu) a na hospodářskou krizi, která pak nastala. Jak by taky ne: spolu s první a pak i druhou věží WTC šla neodvratně ke dnu i moje tehdejší mikrospekulace na růst zemního plynu. Ta pitomá call opce ukončila mou krátkou aférku s komoditními trhy.

Neodnesl jsem si z ní žádný závratný zisk ani ztrátu, ale měl jsem to štěstí zahlédnout nejplašší zvíře této planety. Není to koloušek z disneyovek ani tato blogerka na idnes. Je jím burzovní obchodník. Běžní lidé mají tendenci předpokládat, že obchodování spočívá v odvaze, používání zdravého rozumu a sofistikovaných analýz trhu (proč by přece jinak byli makléři obklopeni třemi a více obrovskými plochými obrazovkami?). Ve skutečnosti se jedná o vcelku triviální směs chamtivosti, zbabělosti a pubertálního ega (většina obchodníků jsou muži milující drahé hračky).

Existují v zásadě dva přístupy k obchodování:

1. Laikovi pochopitelnější fundamentální analýza, která se snaží porozumět trhu z hlediska skutečných událostí (typu „na Floridě bude mráz, ergo pomrznou pomeranče a bude málo koncentrátu, proto ho teď nakoupím a po mrazech prodám dráž“) - problém je, že faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku je tolik, že se systém podobá věštění z křišťálové koule.

2. Technická analýza, vychází z teorie, že všechny fundamentální zprávy se okamžitě promítají do ceny a objemu obchodů a proto stačí sledovat grafy a hledat v nich opakující se vzory typické pro některý projev trhu (růst, pokles, dno...). Což naopak připomíná věštění z kávové sedliny.


Není divu, že se už desítky let vede diskuse o tom, zda je úspěšnější běžný makléř se všemi svými matematickými modely a faktickými analýzami, nebo běžná opice vrhající náhodně šipky do terče.

Důležitým závěrem je, že pohyby na trhu jsou především záležitostí psychologickou. Když strávíte pár měsíců s burzovními daty, uvědomíte si jednoduchou pravdu – růst nastává, když lidé uvěří, že přichází růst, propad nastává, když uvěří, že přichází propad. Hádejte, kdy přichází krize...

Celá ta „globální krize“ je především jednou obrovskou erupcí iracionality. Ti samí „analytici“, kteří před půl rokem strašili svět ropou za 200 USD (momentálně je kolem 70 USD za barel), dnes předkládají katastrofické scénáře „krize“. Tvrdit, že krize vůbec neexistuje by ovšem bylo zjednodušující – v tuto chvíli už je zaseta v hlavách lidí po celém světě a jejich očekávání budoucnosti. Nicméně jeden z jejích hlavních původců – média – je podoben hyperaktivnímu dítěti a nevydrží věnovat souvislou pozornost jednomu tématu. Proto zprávy o „krizi“ pomalu mizí (u nás je např. přebila jiná krize pod názvem „oranžová republika“) a vše se vrací do normálu.

Poučení z „krize“ je myslím především takové, že státy se opět ukázaly být stejně zmatenými a iracionálními účastníky trhu jako ostatní subjekty. Což je další argument pro to, aby se od trhů držely co nejdále. Jediný skutečný výsledek je totiž ten, že chyby zůstaly nepotrestány a dravé ryby teď mají jistotu, že finanční trhy jsou místo, kde se rozdává potrava zdarma. (Ano, mluvím o těch stovkách miliard daňových poplatníků, které zmizely v něčích kapsách díky rozličným „státním zásahům“).

Když jsem si na začátku roku zahrál na prognostika, napsal jsem, že tento rok bude testem spotřebitelského optimismu. To byla velmi dobrá předpověď, protože tak či onak jsem měl pravdu. Nicméně netušil jsem, že náš optimismus pojede na vlně silné koruny a zmrazí ho až fenomén „globální finanční krize“.

I nadále si myslím, že je to právě ukazatel spotřebitelského optimismu (tj. ochoty utrácet), co bychom měli sledovat velmi pozorně. Jeho případný pokles není ani dobrá ani špatná zpráva pro marketéry. Každý trh představuje příležitost vydělávat, klesající stejně jako rostoucí. Ale s hlavou plnou myšlenek „na krizi“ se podniká podstatně hůře.


P.S. Možná jsem fungování trhů popisoval příliš komplikovaně - jestli chcete skutečně jednoduchý obrázek, podívejte se zde.

20. října 2008

Kriminálka Anděl: Pomáhat a chránit

Únava spojená s leností mě dnes přikovala k dalšímu dílu Kriminálky Anděl. Myslím, že tomu na ČSFD trochu křivdí. Je to povedený seriál, byť je to jen klon všech těch C.S.I. Las Vegas, C.S.I. New York a C.S.I. HorníDolní. Zajímalo by mě, jestli Nově přispěla Policie České republiky. Pro revitalizaci jejich otřesného brandu je totiž tento seriál zdaleka největším počinem od chvíle, kdy Jakuba napadlo napsat policistům na všechna viditelná místa, kvůli čemu tady vlastně jsou (ano, aby „pomáhali a chránili“).

Na závěr přidám osobní zkušenost: Musím říct, že když jsme posledně na chalupě volali na tamní oddělení kvůli tomu, že se nám tam někdo vloupal, tak byli milí. Je to drobnost, ale přesně na základě takových drobností vznikají silné značky.