Finanční krize aneb Na okraj jednoho buzzwordu

Velmi dobře si vzpomínám, co jsem dělal 11. září 2001 (seděl u počítače a CNN sledujíce zprávy – takže jsem celou záležitost pozoroval od začátku v přímém přenosu) a na hospodářskou krizi, která pak nastala. Jak by taky ne: spolu s první a pak i druhou věží WTC šla neodvratně ke dnu i moje tehdejší mikrospekulace na růst zemního plynu. Ta pitomá call opce ukončila mou krátkou aférku s komoditními trhy.

Neodnesl jsem si z ní žádný závratný zisk ani ztrátu, ale měl jsem to štěstí zahlédnout nejplašší zvíře této planety. Není to koloušek z disneyovek ani tato blogerka na idnes. Je jím burzovní obchodník. Běžní lidé mají tendenci předpokládat, že obchodování spočívá v odvaze, používání zdravého rozumu a sofistikovaných analýz trhu (proč by přece jinak byli makléři obklopeni třemi a více obrovskými plochými obrazovkami?). Ve skutečnosti se jedná o vcelku triviální směs chamtivosti, zbabělosti a pubertálního ega (většina obchodníků jsou muži milující drahé hračky).

Existují v zásadě dva přístupy k obchodování:

1. Laikovi pochopitelnější fundamentální analýza, která se snaží porozumět trhu z hlediska skutečných událostí (typu „na Floridě bude mráz, ergo pomrznou pomeranče a bude málo koncentrátu, proto ho teď nakoupím a po mrazech prodám dráž“) - problém je, že faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku je tolik, že se systém podobá věštění z křišťálové koule.

2. Technická analýza, vychází z teorie, že všechny fundamentální zprávy se okamžitě promítají do ceny a objemu obchodů a proto stačí sledovat grafy a hledat v nich opakující se vzory typické pro některý projev trhu (růst, pokles, dno...). Což naopak připomíná věštění z kávové sedliny.

Není divu, že se už desítky let vede diskuse o tom, zda je úspěšnější běžný makléř se všemi svými matematickými modely a faktickými analýzami, nebo běžná opice vrhající náhodně šipky do terče.

Důležitým závěrem je, že pohyby na trhu jsou především záležitostí psychologickou. Když strávíte pár měsíců s burzovními daty, uvědomíte si jednoduchou pravdu – růst nastává, když lidé uvěří, že přichází růst, propad nastává, když uvěří, že přichází propad. Hádejte, kdy přichází krize...

Celá ta „globální krize“ je především jednou obrovskou erupcí iracionality. Ti samí „analytici“, kteří před půl rokem strašili svět ropou za 200 USD (momentálně je kolem 70 USD za barel), dnes předkládají katastrofické scénáře „krize“. Tvrdit, že krize vůbec neexistuje by ovšem bylo zjednodušující – v tuto chvíli už je zaseta v hlavách lidí po celém světě a jejich očekávání budoucnosti. Nicméně jeden z jejích hlavních původců – média – je podoben hyperaktivnímu dítěti a nevydrží věnovat souvislou pozornost jednomu tématu. Proto zprávy o „krizi“ pomalu mizí (u nás je např. přebila jiná krize pod názvem „oranžová republika“) a vše se vrací do normálu.

Poučení z „krize“ je myslím především takové, že státy se opět ukázaly být stejně zmatenými a iracionálními účastníky trhu jako ostatní subjekty. Což je další argument pro to, aby se od trhů držely co nejdále. Jediný skutečný výsledek je totiž ten, že chyby zůstaly nepotrestány a dravé ryby teď mají jistotu, že finanční trhy jsou místo, kde se rozdává potrava zdarma. (Ano, mluvím o těch stovkách miliard daňových poplatníků, které zmizely v něčích kapsách díky rozličným „státním zásahům“).

Když jsem si na začátku roku zahrál na prognostika, napsal jsem, že tento rok bude testem spotřebitelského optimismu. To byla velmi dobrá předpověď, protože tak či onak jsem měl pravdu. Nicméně netušil jsem, že náš optimismus pojede na vlně silné koruny a zmrazí ho až fenomén „globální finanční krize“.

I nadále si myslím, že je to právě ukazatel spotřebitelského optimismu (tj. ochoty utrácet), co bychom měli sledovat velmi pozorně. Jeho případný pokles není ani dobrá ani špatná zpráva pro marketéry. Každý trh představuje příležitost vydělávat, klesající stejně jako rostoucí. Ale s hlavou plnou myšlenek „na krizi“ se podniká podstatně hůře.


P.S. Možná jsem fungování trhů popisoval příliš komplikovaně - jestli chcete skutečně jednoduchý obrázek, podívejte se zde.

Kriminálka Anděl: Pomáhat a chránit

Únava spojená s leností mě dnes přikovala k dalšímu dílu Kriminálky Anděl. Myslím, že tomu na ČSFD trochu křivdí. Je to povedený seriál, byť je to jen klon všech těch C.S.I. Las Vegas, C.S.I. New York a C.S.I. HorníDolní. Zajímalo by mě, jestli Nově přispěla Policie České republiky. Pro revitalizaci jejich otřesného brandu je totiž tento seriál zdaleka největším počinem od chvíle, kdy Jakuba napadlo napsat policistům na všechna viditelná místa, kvůli čemu tady vlastně jsou (ano, aby „pomáhali a chránili“).

Na závěr přidám osobní zkušenost: Musím říct, že když jsme posledně na chalupě volali na tamní oddělení kvůli tomu, že se nám tam někdo vloupal, tak byli milí. Je to drobnost, ale přesně na základě takových drobností vznikají silné značky.

Wipeout: tip pro horkou letní obrazovku

Řekl bych, že člověk bez dovolené nemá v létě náladu na nějakou komplikovanou intelektuální zábavu. A pro nás, takto postižené, je přesně stvořena nová americká zábavná televizní show Wipeout. Nenutí nás přemýšlet a dovolí nám vypnout mozek při sledování toho, jak si soutěžící snaží ublížit na krkolomných a absurdních překážkách. Pořad se inspiroval kromě jiného fenomenální japonskou sérií Takešiho hrad, která kdysi šla i u nás. Pro úplnost je třeba říci, že Wipeout ve sledovanosti předstihl dosavadního krále televizních show, America's Got Talent. A to je co říct.

Wipeout najdete pochopitelně na Youtube, v lepší kvalitě pak na Rapidshare (třeba tady).

Pokud vás nejnovější trend televizní zábavy neoslovil, můžete si přečíst něco inteligentního, např. proč všichni používáme Youtube i když máme Stream nebo iDnes.tv: píše o tom Vreco.

Case study: Nintendo Wii a Strategie modrého oceánu

Strategie modrých oceánů se pěkně vyjímá na papíře, ale kritici často poukazují na skutečnost, že celá metoda je spíše „deskriptivní“, vycházející z popisu minulosti a mnohem hůře se aplikuje jako skutečný nástroj pro strategické řízení firmy. To je pochopitelně relevantní připomínka, ale v dnešní době už je možné najít příklady úspěšného nasazení. Jedním z nich je Nintendo Wii a šířeji se o něm rozepisuji na idealistickém webu.

Druhý život agentury Millward Brown

Tomu říkám novinka: agentura Millward Brown - „lídr a autorita v oblasti značek, komunikace a výzkumu prostřednictvím sociálních sítí“, jak sama sebe pojmenovala v PR zprávě – si vytvořila pobočku ve virtuálním světě Second Life. To je pochopitelně zatraceně „cool“, protože není v dnešní době nic „in“ víc, než internetové komunity a všelijaké formy virtuálních světů s různými stupni odlidštění.

Přejme jim tedy hodně štěstí při zkoumání odvážlivců, kteří se na tamní ekonomice snaží zbohatnout, a dalších jim podobných šílenců. My, kteří víme, že SL je o ničem, si půjdeme v klidu expit do Shot Online.

A všichni ostatní zůstanou i nadále ukotveni v běžné realitě.


Update: Jiří Hlavenka píše o SL ve článku o MMORPG. A vyjadřuje se tam k počtu obyvatel tohoto "virtuálního světa" a k tomu, jak se tam prezentace firem "vyplatí". Najdete zde.

Pro vodu? Jedině do Makra

Když chcete kvalitní značky a potraviny, tak musíte buď do drahých specializovaných obchodů, nebo do Makra. Nabídka ostatních supermarketů a hypermarketů je v tomto ohledu nesrovnatelně horší. Dobrá vína, olivové oleje, nejlevnější zmrzlina Haagen Dazs… A teď! Značková voda. A ne leda tak nějaká. Makro začalo prodávat Bling H2O, což je pravděpodobně nejdražší běžně distribuovaná balená voda na světě. A to pochopitelně vyvolává otázku, kdo v Čechách bude kupovat 750 ml vody za 1001,60 Kč s DPH. Já rozhodně ne.

On je tedy obecně celý ten koncept balené vody poměrně potrhlý a je vodou (ehm…) na mlýn kritikům, kteří tvrdí, že marketing a reklama prodává zmateným spotřebitelům neschopným jakékoli racionální úvahy věci, které vůbec nepotřebují. Na to se dost těžko argumentuje, protože skutečně těžko hledat něco rozumného na tom, když draze nakupujete vodu v plastu dováženou smradícími kamiony a stojící dny v nechlazeném prostoru, kde se pozvolna kazí, když vám kvalitativně plus mínus stejná teče skoro zadarmo z kohoutku.

Jenže tak úplně jednoduché to není. Každý, kdo tahal domů značkové balené vody, ví, že Evian nebo můj oblíbený Valvert nechutná stejně jako Dobrá voda. (Za podmínky, že vodu pijte z lahve – ve slepém testu se rozdíl poznává dost těžko :) ).

Každopádně kupovat láhev vody za litr mi přijde, jako když se chcete za každou cenu mentálně vyrovnat Paris Hilton. Ovšem taková voda Voss, stojí v Makru pouhých 82,73 Kč s DPH za 800 ml.

No nekupte to!

Výjimečně: vtipná reklama

Popravdě řečeno, nemám moc rád reklamu. Ani jako spotřebitel, ani jako reklamní ex-profesionál. A rozhodně nemám v úmyslu suchopárnost tohoto blogu rušit nějakými „veselými spoty“ či „vtipnými printy“. Ale když se to týká her a navíc je to z mého oblíbeného blogu... Povedená propagace na PSP.