Jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že vám nějaký vztah přerůstá přes hlavu.
A to je přesně čas říci jasné „Dost!“.
Pokud kupříkladu při sexu kontrolujete došlé sms a máte tendenci na ně odpovídat, není to zcela přirozené. (Ne, to se mi nestalo, pouze jsem o tom četl.) Váš vztah s technologií překročil určitou rozumnou mez.
Já jsem se rozhodl říci dost Facebooku. Nejenom, že jsem si zvykl kontrolovat aktuální stav několikrát za hodinu, ale zároveň pozoruji tendenci hodnotit kvalitu života lidí kolem podle kvality jejich statusů. „Co dělají?“ ptám se znepokojeně, když se dlouho neobjevuje nějaký zajímavý update.
Nejspíš žijí své reálné životy a zanedbávají své virtuální alter ego. Což nejsem schopen pochopit – snad si přece kdokoli může pustit Facebook na mobilu, když třeba v restauraci odejde jeho partner/partnerka na toaletu, a napsat tam něco zajímavého? Nebo když čeká na zastávce? Nebo když se nudí na poradě? Nebo když stojí ve frontě na pokladnu? Ne?!
Ehm…
Podobně znepokojivá je tendence žít tak, abych měl co psát do statusu. Na jednu stranu je to samozřejmě výzva mít zajímavý život, na stranu druhou asi není úplně v pořádku myslet neustále na to, jestli můj poslední zážitek pobaví mé „přátele“ na fejsbuku.
Takže říkám dost a vyhlašuji, že se na Facebook nepřihlásím.
Týden.
Déle si nemůžu dovolit Facebook jako technologii ignorovat.
Přijde vám to divné?
A jaká byla vaše nejdelší doba strávená bez mobilu v posledních pěti letech?
15. března 2009
11. března 2009
Ztráta soukromí? Dostaňte na Facebook rodiče a prarodiče
Není tomu tak dávno, kdy Evropská komise varovala před Facebookem. Přesněji řečeno – vyslovila obavu nad nekontrolovaným publikováním osobních údajů na Síti.
Upřímně řečeno, myslím si, že žádná varování příliš nepomohou. Přesto je řešení jednoduché – nechť si naivní teenageři na Facebooku přidají do přátel své rodiče a prarodiče. A hned jim dojde, jak je důležité přemýšlet nad tím, co kde zveřejním a co znamená hlídat si své „veřejné soukromí“.
Btw. Evropská komise jako obvykle objevuje Ameriku. A to doslova - stačí si přečíst tento článek na USA Today.
Upřímně řečeno, myslím si, že žádná varování příliš nepomohou. Přesto je řešení jednoduché – nechť si naivní teenageři na Facebooku přidají do přátel své rodiče a prarodiče. A hned jim dojde, jak je důležité přemýšlet nad tím, co kde zveřejním a co znamená hlídat si své „veřejné soukromí“.
Btw. Evropská komise jako obvykle objevuje Ameriku. A to doslova - stačí si přečíst tento článek na USA Today.
13. února 2009
Auto k bytu: marketingové zoufalství
Způsob, jakým získáváte publicitu při marketingové kampani, vysílá důležitý signál nejenom samotnému zákazníkovi, ale veřejnosti obecně. Vzpomeňme, jaký signál kdysi vyslala značka Cadillac svým zákazníkům, když se spojila s prodejcem sekaček na trávu.
Už tři developerské firmy postavily své současné kampaně na tom, že k bytu dostane kupující auto. První se zřejmě inspiroval ve Francii, ostatní už se jenom přidali. Jestli se přidá čtvrtý a pátý, už asi byt bez auta neprodáte. Bude to standard.
A jaký signál že to developeři vysílají? „Jsme naprosto zoufalí. Uděláme cokoli, abychom prodali. Kromě toho, že bychom snížili cenu.“
Na přečtení takového signálu nepotřebuji být realitní analytik – kdyby mi to náhodou nedošlo, stačí si přečíst noviny.
Jsem zvědav, která automobilka začne jako první nabízet k autu byt. Vzhledem ke stavu obou odvětví půjde zřejmě o oboustranně výhodnou crosspromotion.
Už tři developerské firmy postavily své současné kampaně na tom, že k bytu dostane kupující auto. První se zřejmě inspiroval ve Francii, ostatní už se jenom přidali. Jestli se přidá čtvrtý a pátý, už asi byt bez auta neprodáte. Bude to standard.
A jaký signál že to developeři vysílají? „Jsme naprosto zoufalí. Uděláme cokoli, abychom prodali. Kromě toho, že bychom snížili cenu.“
Na přečtení takového signálu nepotřebuji být realitní analytik – kdyby mi to náhodou nedošlo, stačí si přečíst noviny.
Jsem zvědav, která automobilka začne jako první nabízet k autu byt. Vzhledem ke stavu obou odvětví půjde zřejmě o oboustranně výhodnou crosspromotion.
27. ledna 2009
Jak budovat brand pomocí SEO
Dostalo se nám od spřáteleného klienta rychlokurzu o SEO. Zželelo se mu nás, když viděl naše pramálo optimalizované stránky o brandingu. Uvědomil jsem si přitom, jak velký rozdíl je „vědět jak je SEO důležité“ a „jednat podle SEO“.
A jak jsem nadšený, podělím se o pár dobrých rad. Co tedy radí SEO lama?
1. Zaregistrujte se do co nejvíce různých katalogů a rejstříků firem, o nichž jste nikdy neslyšeli. Existují seznamy, které prý zaručují kýžené zvýšení PageRanku. Hádám, že tak na dva až tři odkazy ze seznamu chodí i lidé. Ale to nevadí. Důležité je, že tam chodí roboti.
2. Pravidelně spamujte diskuse na webech relevantních k tématu vašich stránek. Je vcelku jedno, co tam napíšete, hlavně aby tam byl odkaz na vás. Mějte ale na paměti, že diskuse občas navštěvují i lidé, nejenom roboti.
3. Při psaní textů myslete na svého nejdůležitějšího čtenáře. Tím je Googlebot. Je to tvor mdlé inteligence, proti kterému je každý šváb bakalářem kosmologie. Pro jednoduchost si ho ale představujme jako extrémně pitomého psa. Pokud má něco pochopit, musíte mu to donekonečna opakovat. Když třeba děláte zubní kartáčky, dbejte na to, aby se spojení „zubní kartáček“ a „ústní hygiena“ střídaly ob větu. Zatímco psa můžete teoreticky vychovávat metodou cukru a biče (myšleno obrazně!), na googlebota smíte použít jen cukr. Jinak se naštve a máte se zobrazováním utrum.
Budiž tento příspěvek dalším důkazem, že selský rozum prostě není všemocný. Přesto se najdou tací, kteří by mysleli, že stačí psát pro čtenáře, nespamovat prostor kolem sebe a být přítomen tam, kde jsou lidé. Každý středně úspěšný blogger ale dnes už píše primárně pro roboty. A to je teprve rok 2009!
P.S. Titulek tohoto příspěvku je SEO optimized.
A jak jsem nadšený, podělím se o pár dobrých rad. Co tedy radí SEO lama?
1. Zaregistrujte se do co nejvíce různých katalogů a rejstříků firem, o nichž jste nikdy neslyšeli. Existují seznamy, které prý zaručují kýžené zvýšení PageRanku. Hádám, že tak na dva až tři odkazy ze seznamu chodí i lidé. Ale to nevadí. Důležité je, že tam chodí roboti.
2. Pravidelně spamujte diskuse na webech relevantních k tématu vašich stránek. Je vcelku jedno, co tam napíšete, hlavně aby tam byl odkaz na vás. Mějte ale na paměti, že diskuse občas navštěvují i lidé, nejenom roboti.
3. Při psaní textů myslete na svého nejdůležitějšího čtenáře. Tím je Googlebot. Je to tvor mdlé inteligence, proti kterému je každý šváb bakalářem kosmologie. Pro jednoduchost si ho ale představujme jako extrémně pitomého psa. Pokud má něco pochopit, musíte mu to donekonečna opakovat. Když třeba děláte zubní kartáčky, dbejte na to, aby se spojení „zubní kartáček“ a „ústní hygiena“ střídaly ob větu. Zatímco psa můžete teoreticky vychovávat metodou cukru a biče (myšleno obrazně!), na googlebota smíte použít jen cukr. Jinak se naštve a máte se zobrazováním utrum.
Budiž tento příspěvek dalším důkazem, že selský rozum prostě není všemocný. Přesto se najdou tací, kteří by mysleli, že stačí psát pro čtenáře, nespamovat prostor kolem sebe a být přítomen tam, kde jsou lidé. Každý středně úspěšný blogger ale dnes už píše primárně pro roboty. A to je teprve rok 2009!
P.S. Titulek tohoto příspěvku je SEO optimized.
11. ledna 2009
TV Barrandov: První dojem uděláte jen jednou
Podobu českého televizního trhu definuje Nova.
To se nám může nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom diskutovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Stačí se podívat na nabídku: kromě samotné TV Nova, tady máme ještě veřejnoprávní Novu (ČT1) a věčné alter ego Novy - TV Prima. O specializovaných derivátech Nova Cinema a Nova Sport ani nemluvě .
Teď jsme získali další Novu – tentokrát jakoby se pomocí stroje času vrátila TV Nova z období před pěti šesti lety. Sitcom o policajtech, nevtipný komunální humor Zuzany Bubílkové, „kontroverzní“ talk show, Ivan Mládek, Adamcova estráda plná „hvězd“ typu Vítek, Vaňková, Vondráčková, Gott...
Je to zajímavá strategie – nějak jsem nezaregistroval výrazný stesk Husákových dětí (na které TV Barrandov dle vlastních slov cílí) po „staré Nově“. Samotná TV Nova udělala za ty roky pořádný krok dopředu a svou pozici jedničky si dnes myslím zaslouží – už pro odvahu opouštět zajeté koleje a vést společenskou diskusi (např. Soukromé pasti).
Přesně takovou odvahu TV Barrandov nepředvedla a to je můj první dojem.
Ale zvýšenou konkurenci v „plnoformátových“ televizích mohou vítat jak diváci, tak zadavatelé reklamy a potažmo i reklamní agentury. Z tohoto důvodu bychom si měli přát její úspěch.
„We try harder. (If you are not the biggest, you have to.)“ Tak kdysi nastavila svůj positioning půjčovna Avis a doteď je s ním úspěšná. TV Barrandov se bude muset snažit ještě podstatně víc.
To se nám může nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom diskutovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Stačí se podívat na nabídku: kromě samotné TV Nova, tady máme ještě veřejnoprávní Novu (ČT1) a věčné alter ego Novy - TV Prima. O specializovaných derivátech Nova Cinema a Nova Sport ani nemluvě .
Teď jsme získali další Novu – tentokrát jakoby se pomocí stroje času vrátila TV Nova z období před pěti šesti lety. Sitcom o policajtech, nevtipný komunální humor Zuzany Bubílkové, „kontroverzní“ talk show, Ivan Mládek, Adamcova estráda plná „hvězd“ typu Vítek, Vaňková, Vondráčková, Gott...
Je to zajímavá strategie – nějak jsem nezaregistroval výrazný stesk Husákových dětí (na které TV Barrandov dle vlastních slov cílí) po „staré Nově“. Samotná TV Nova udělala za ty roky pořádný krok dopředu a svou pozici jedničky si dnes myslím zaslouží – už pro odvahu opouštět zajeté koleje a vést společenskou diskusi (např. Soukromé pasti).
Přesně takovou odvahu TV Barrandov nepředvedla a to je můj první dojem.
Ale zvýšenou konkurenci v „plnoformátových“ televizích mohou vítat jak diváci, tak zadavatelé reklamy a potažmo i reklamní agentury. Z tohoto důvodu bychom si měli přát její úspěch.
„We try harder. (If you are not the biggest, you have to.)“ Tak kdysi nastavila svůj positioning půjčovna Avis a doteď je s ním úspěšná. TV Barrandov se bude muset snažit ještě podstatně víc.
1. ledna 2009
PF 2009: Jak se cítit šťastný II.
Minulý rok jsem začal dobrou radou pocházející od vědců zkoumajících lidské štěstí. Pokrok však nelze zastavit, věda udělala další významný krok kupředu, a pokud Vám aktuální zjištění náhodou uniklo, přijměte prosím tento příspěvek jako mou drobnou pozornost.
Rada je jednoduchá: pokud chcete být šťastní, obklopujte se šťastnými lidmi. Štěstí je totiž nakažlivé.
Vědci z Harvard Medical School a University of California totiž při studii, která trvala dvacet let a zahrnovala téměř 5 000 lidí, zjistili, že štěstí se šíří skrze naše sociální sítě. Pokud se někdo stane šťastným, ovlivní řetězová reakce štěstí nejen jeho přátele, ale i přátele jeho přátel.
Šíření štěstí je závislé na čase a prostoru. Efekt trvá přibližně jeden rok a s rostoucí vzdáleností od šťastné osoby slábne. Kamarád šťastného jedince žijící ve vzdálenosti 1 míle má 25% pravděpodobnost toho, že se stane také šťastným. Jeho případný spolubydlící 8% šanci, sourozenci ve stejné vzdálenosti 14% šanci. Soused šťastného člověka má dokonce 34% šanci.
Je poměrně zajímavé, že smutek pro své šíření sociální sítě zdaleka nevyužívá tolik jako štěstí.
Přeji všem laskavým čtenářům v roce 2009 co nejvíce šťastných přátel a sousedů.
Rada je jednoduchá: pokud chcete být šťastní, obklopujte se šťastnými lidmi. Štěstí je totiž nakažlivé.
Vědci z Harvard Medical School a University of California totiž při studii, která trvala dvacet let a zahrnovala téměř 5 000 lidí, zjistili, že štěstí se šíří skrze naše sociální sítě. Pokud se někdo stane šťastným, ovlivní řetězová reakce štěstí nejen jeho přátele, ale i přátele jeho přátel.
Šíření štěstí je závislé na čase a prostoru. Efekt trvá přibližně jeden rok a s rostoucí vzdáleností od šťastné osoby slábne. Kamarád šťastného jedince žijící ve vzdálenosti 1 míle má 25% pravděpodobnost toho, že se stane také šťastným. Jeho případný spolubydlící 8% šanci, sourozenci ve stejné vzdálenosti 14% šanci. Soused šťastného člověka má dokonce 34% šanci.
Je poměrně zajímavé, že smutek pro své šíření sociální sítě zdaleka nevyužívá tolik jako štěstí.
Přeji všem laskavým čtenářům v roce 2009 co nejvíce šťastných přátel a sousedů.
17. prosince 2008
Proč nesnáším reklamu
Dříve jsem snášel reklamní bloky v televizi, protože jsem jako člověk z branže chtěl mít přehled. Dnes už to nedokážu: je to příliš otravné.
I já jsem spotřebitel a předpokládám, že ty pitomé reklamy jsou cílené i na mě. Dlouho jsem byl tolerantní – dnes už mi ale vadí, že mě někdo považuje za hlupáka, kterému je všechno nutné trpělivě vysvětlovat jako prvňáčkovi ve škole.
Měl bych zatracený problém pořídit si nějaký finanční produkt od značky AXA, protože jsem k ní na základě televizních reklam získal podvědomý odpor. Bankovní testimonialy jsou mi k smíchu – kdo v dnešní době řeší výši úroků na účtu? Nějaký bilionář? Že nebudu platit poplatky? Vím, že si ty peníze seberete jinde. Za jak velkého hlupáka mě považujete? Mobilní operátory odlišuji pouze podle barvy: jeden je modrý, druhý fialový a třetí červený. Jiný rozdíl zjevně není. Vážně věříte, že mě nějaká opelichaná celebrita donutí jít do vašeho obchodu nebo koupit vaši televizi? Vaši prodavači vědí o elektronice míň než já, takže nakupuji buď na netu nebo prostě tam, kde je to blízko.
To všechno je navíc rok od roku horší. Vzpomínáte na ty doby, kdy se ještě vyžadovala od agentur kreativita? Každé Vánoce se operátoři předháněli, kdo bude mít lepší reklamu – něco jako takový český Superbowl. Dnes? Jediné, co si vybavím je nějaké infantilní „ňaňaňa“. Čivavy došly, že?
Udělal jsem si takový jednoduchý žebříček reklamních prostředků podle toho, jak moc mě štvou:
1. rádio – přestal jsem poslouchat kvůli reklamám, se skřípěním zubů snesu Rádio 1, jinak poslouchám last.fm nebo něco z iTunes (jsou tam stovky rádií všech žánrů)
2. klasická internetová reklama (bannery apod.) – nejhorší jsou „kreativní formáty“, které potrestají každé neopatrné kliknutí – posledně takhle někdo zprznil iDnes, nějaká banka či kdo – na iDnes se stejně vrátím, ale kdybych si zapamatoval tu značku, už ji nikdy nebudu chtít
3. televize – reklamy jsou důvod přestat se na ni dívat – kabelovka nepomůže: jestli je něco horšího než česká reklama, pak je to všudypřítomná reklama maďarská (co je to krucinál za cílení??)
4. outdoor – nezájem, vizuální smog – citylighty mi nevadí
5. direct mail – většinou přečtu a pak hodím do koše – letáky mi neva
6. tisková reklama – překvapivě mi přestává vadit – když se mi nelíbí, otočím stránku, když mě zaujme, můžu si ji v klidu prohlédnout
7. kontextová reklama Google – beru jako užitečnou věc – když na ni kliknu, mám poměrně vysokou šanci, že jde o něco pro mě zajímavého
8. Facebook – baví mě – zřejmě vrchol současné reklamní nabídky – je cílená (poměrně slušně) a hlavně mi dává možnost zpětné vazby – kliknu na palec nahoru nebo dolů a dám vědět proč se mi líbí nebo ne – ta, co se mi nelíbí, se mi příště nezobrazí a palec nahoru znamená „chci víc reklamy z téhle oblasti“ – super
Já vím, že nejsem běžný spotřebitel (pokud tedy vůbec někdo takový existuje). Taky vím, že body 7. a 8. nejsou dnes pravděpodobně použitelné na kampaň se širokým zásahem. Ale z odborného hlediska jsem znepokojen svým postojem k televizi. Je nás takových víc? Jak rychle roste skupina lidí, která se na televizi přestává dívat úplně? Kolik je těch, kteří se reklamy zbavují přepínáním nebo pomocí DVR zařízení?
Samozřejmě chápu, co je příčinou „hloupnutí“ televizní reklamy. Je to snaha o efektivitu: televize je drahé médium a každý se snaží nacpat lidem do hlavy co nejvíce informací jak nejrychleji to jde. Vedlejší efekt je ale drsný a kontraproduktivní - nedá se na to dívat.
Nedělám si iluze. V současné situaci bude tlak na efektivitu dále sílit. Zadavatelé a reklamní agentury si tak ale pod sebou podřezávají větev. Z televize se stane médium na úrovni spamu. Ten taky funguje, ale za jakou cenu? Vážně chcete, aby spotřebitelé začali tv spoty nenávidět?
Věci se mění rychle. Pamatuji si doby, kdy jsme klientům radili, aby šli do televize, protože je to „prestižní médium“ a už jen přítomnost tam určitým způsobem posiluje značku. Dnes je to nutné zlo – pro některý typ produktů se zatím těžko hledá alternativa.
Jak daleko je doba, kdy začne reklama v televizi značkám v masovém měřítku škodit?
I já jsem spotřebitel a předpokládám, že ty pitomé reklamy jsou cílené i na mě. Dlouho jsem byl tolerantní – dnes už mi ale vadí, že mě někdo považuje za hlupáka, kterému je všechno nutné trpělivě vysvětlovat jako prvňáčkovi ve škole.
Měl bych zatracený problém pořídit si nějaký finanční produkt od značky AXA, protože jsem k ní na základě televizních reklam získal podvědomý odpor. Bankovní testimonialy jsou mi k smíchu – kdo v dnešní době řeší výši úroků na účtu? Nějaký bilionář? Že nebudu platit poplatky? Vím, že si ty peníze seberete jinde. Za jak velkého hlupáka mě považujete? Mobilní operátory odlišuji pouze podle barvy: jeden je modrý, druhý fialový a třetí červený. Jiný rozdíl zjevně není. Vážně věříte, že mě nějaká opelichaná celebrita donutí jít do vašeho obchodu nebo koupit vaši televizi? Vaši prodavači vědí o elektronice míň než já, takže nakupuji buď na netu nebo prostě tam, kde je to blízko.
To všechno je navíc rok od roku horší. Vzpomínáte na ty doby, kdy se ještě vyžadovala od agentur kreativita? Každé Vánoce se operátoři předháněli, kdo bude mít lepší reklamu – něco jako takový český Superbowl. Dnes? Jediné, co si vybavím je nějaké infantilní „ňaňaňa“. Čivavy došly, že?
Udělal jsem si takový jednoduchý žebříček reklamních prostředků podle toho, jak moc mě štvou:
1. rádio – přestal jsem poslouchat kvůli reklamám, se skřípěním zubů snesu Rádio 1, jinak poslouchám last.fm nebo něco z iTunes (jsou tam stovky rádií všech žánrů)
2. klasická internetová reklama (bannery apod.) – nejhorší jsou „kreativní formáty“, které potrestají každé neopatrné kliknutí – posledně takhle někdo zprznil iDnes, nějaká banka či kdo – na iDnes se stejně vrátím, ale kdybych si zapamatoval tu značku, už ji nikdy nebudu chtít
3. televize – reklamy jsou důvod přestat se na ni dívat – kabelovka nepomůže: jestli je něco horšího než česká reklama, pak je to všudypřítomná reklama maďarská (co je to krucinál za cílení??)
4. outdoor – nezájem, vizuální smog – citylighty mi nevadí
5. direct mail – většinou přečtu a pak hodím do koše – letáky mi neva
6. tisková reklama – překvapivě mi přestává vadit – když se mi nelíbí, otočím stránku, když mě zaujme, můžu si ji v klidu prohlédnout
7. kontextová reklama Google – beru jako užitečnou věc – když na ni kliknu, mám poměrně vysokou šanci, že jde o něco pro mě zajímavého
8. Facebook – baví mě – zřejmě vrchol současné reklamní nabídky – je cílená (poměrně slušně) a hlavně mi dává možnost zpětné vazby – kliknu na palec nahoru nebo dolů a dám vědět proč se mi líbí nebo ne – ta, co se mi nelíbí, se mi příště nezobrazí a palec nahoru znamená „chci víc reklamy z téhle oblasti“ – super
Já vím, že nejsem běžný spotřebitel (pokud tedy vůbec někdo takový existuje). Taky vím, že body 7. a 8. nejsou dnes pravděpodobně použitelné na kampaň se širokým zásahem. Ale z odborného hlediska jsem znepokojen svým postojem k televizi. Je nás takových víc? Jak rychle roste skupina lidí, která se na televizi přestává dívat úplně? Kolik je těch, kteří se reklamy zbavují přepínáním nebo pomocí DVR zařízení?
Samozřejmě chápu, co je příčinou „hloupnutí“ televizní reklamy. Je to snaha o efektivitu: televize je drahé médium a každý se snaží nacpat lidem do hlavy co nejvíce informací jak nejrychleji to jde. Vedlejší efekt je ale drsný a kontraproduktivní - nedá se na to dívat.
Nedělám si iluze. V současné situaci bude tlak na efektivitu dále sílit. Zadavatelé a reklamní agentury si tak ale pod sebou podřezávají větev. Z televize se stane médium na úrovni spamu. Ten taky funguje, ale za jakou cenu? Vážně chcete, aby spotřebitelé začali tv spoty nenávidět?
Věci se mění rychle. Pamatuji si doby, kdy jsme klientům radili, aby šli do televize, protože je to „prestižní médium“ a už jen přítomnost tam určitým způsobem posiluje značku. Dnes je to nutné zlo – pro některý typ produktů se zatím těžko hledá alternativa.
Jak daleko je doba, kdy začne reklama v televizi značkám v masovém měřítku škodit?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
