Poslední dobou tragickým způsobem zanedbávám svůj blog. Důvodů je více. Pozorný čtenář si jistě již dávno povšiml vlevo bloku Twitter updates, nepozorný nechť si mě přidá zde. Snažím se veškeré své moudro vměstnat do 140 znaků (aby se případně dalo retweetnout). Blogy píšou “ti druzí”, my štěbetající to jen posíláme dál. (A Facebook je stále out.)
Časy se prostě mění a mnohé naše jistoty mizí. Stejně jako některé značky zásilkových firem. Zbyněk Petráček v souvislosti s tím píše o “generaci Quelle”, pro kterou je podle něj typické to, že si svobodný svět představovala skrze optiku barevných stránek tištěných katalogů. Je to trefný postřeh. My, “husákovy děti” jsme to měly jinak - v “Bravíčku” jsem poprvé zahlédl Blade Runnera a svůj názor na fungování světa jsem posléze coby copywriter prodal na billboard cigaret Lucky Strike. “Svoboda volby”, stálo tam.
Generacemi se budeme podrobněji zabývat v našem novém projektu, který je dalším důvodem, proč jsem zanedbával svůj blog. Etnobus bude pravidelný entografický výzkum a možnost realizovat se v trendspottingu (po čemž už několik let toužím).
Jo, a abych nezapomněl: podle mě marketing zanikne.
23. října 2009
9. září 2009
Recyklace značky Picante
Picante býval nonstop fresh-mex fastfood v pražské Revoluční ulici. I přes přízeň z řad hladových nočních flamendrů a nestíhajících denních manažerů nakonec zavřel krám. Přesto jsem nedávno objevil jeho branding při nákupu šawrmy v syrsko libanonském bistru na Praze 6 - sendvič byl zabalen v papíře potištěném logem Picante. A tak je vidět, že zkrachovalé značky často žijí nejenom v myslích spotřebitelů, ale i fyzicky. Kupříkladu recyklované jako balící papír.
31. července 2009
Proč jsem si koupil botasky?
O designové kolekci značky Botas bylo napsáno mnoho (například tady a tady) a proto nechci přilévat olej do ohně (nebo nosit dříví do lesa?). Slyšel jsem ale pár názorů typu „to bych si v životě nekoupil“, což mi přišlo zajímavé.
Argumenty byly v zásadě tyto:
1. Nekupoval jsem je za komančů nebudu je kupovat dnes.
2. České boty bych si nikdy nekoupil, ať vypadají jakkoli.
3. Je to masovka, kterou prodává Baťa. Ergo jsou málo „kůl“.
To vše celkem chápu, já botasky taky nikdy neměl a nevzpomínám si, že bych si někdy koupil české boty.
Proč jsem udělal výjimku?
1. Líbí se mi od chvíle, kdy jsem je viděl na výstavě designu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. A to je asi nejdůležitější.
2. Je to fascinující příběh propojení byznysu s designem - nehledě na pozoruhodnou resuscitaci klasického produktu ze „hřbitova značek/brand graveyard“.
3. Považuji za dobré podpořit mladé designéry a přispět tak k pozvolné kultivaci zdejšího kýčovitého a vyprázdněného prostoru. A čím víc se nových botasek prodá, tím líp.
Btw mám tyhle - což jsou nejspíš ty nejnudnější. To jsem celý já.
Argumenty byly v zásadě tyto:
1. Nekupoval jsem je za komančů nebudu je kupovat dnes.
2. České boty bych si nikdy nekoupil, ať vypadají jakkoli.
3. Je to masovka, kterou prodává Baťa. Ergo jsou málo „kůl“.
To vše celkem chápu, já botasky taky nikdy neměl a nevzpomínám si, že bych si někdy koupil české boty.
Proč jsem udělal výjimku?
1. Líbí se mi od chvíle, kdy jsem je viděl na výstavě designu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. A to je asi nejdůležitější.
2. Je to fascinující příběh propojení byznysu s designem - nehledě na pozoruhodnou resuscitaci klasického produktu ze „hřbitova značek/brand graveyard“.
3. Považuji za dobré podpořit mladé designéry a přispět tak k pozvolné kultivaci zdejšího kýčovitého a vyprázdněného prostoru. A čím víc se nových botasek prodá, tím líp.
Btw mám tyhle - což jsou nejspíš ty nejnudnější. To jsem celý já.
19. června 2009
Marketing v sociálních sítích: epic fails
Pravděpodobně znáte termín „epic fail“, který je poslední dva roky prudce na vzestupu. Pokud ne, nuž... Těžko to označit jinak než jako „epic fail“.
Současný buzz kolem síťového marketingu vynáší na hladinu především rozličné úspěšné case studies. Podle mého jsou však mnohem poučnější příklady těch, kterým to nevyšlo a jejich „epic fail“ se dost možná zapíše do učebnic moderního marketingu. Devět nešťastníků vyjmenoval ZDNet. Vřele doporučuji.
Bylo by myslím zajímavé, dát dohromady podobný seznam i v českém prostředí. Pokud máte nějaké kandidáty, napište je prosím do komentářů nebo mi je pošlete na mail.
And now for something completely different.
Současný buzz kolem síťového marketingu vynáší na hladinu především rozličné úspěšné case studies. Podle mého jsou však mnohem poučnější příklady těch, kterým to nevyšlo a jejich „epic fail“ se dost možná zapíše do učebnic moderního marketingu. Devět nešťastníků vyjmenoval ZDNet. Vřele doporučuji.
Bylo by myslím zajímavé, dát dohromady podobný seznam i v českém prostředí. Pokud máte nějaké kandidáty, napište je prosím do komentářů nebo mi je pošlete na mail.
And now for something completely different.
4. června 2009
Překvapivý vítěz voleb: Facebook
Jako volič si připadám tak nějak… Neosloveně? Kdybych do schránky nedostal volební lístky, skoro bych netušil, že se něco děje. Pouze mi u východu z metra nějaká mladá dívka vnutila leták ČSSD, na kterém mě nejvíc zaujal parciální lak – říkal jsem si, kolik to sakra muselo stát. Pak vím, že se házely vajíčka po Paroubkovi, jelikož má bradavici a je marťan. Jakou to má souvislost s evropskými volbami, to netuším.
Politická scéna se jako obvykle podobá základní škole o velké přestávce. Jedni s brekem žalují „Vy jste házeli“, a ti druzí se založenýma rukama kroutí hlavami: „To my ne, to jiní.“
Takže není až tak překvapivé, že se směje někdo třetí. Sociální pavučina Facebook získala tolik pozornosti, že by se jeden zamyslel, jestli náhodou za celou vaječnou aférou nestojí jejich PR oddělení. Jak ho stará média prezentovala v souvislosti s volbami?
1. Jako médium s vysokou mírou relevance vůči cílové skupině mladých lidí.
2. Jako médium vlivné.
3. Jako výborný prostředek organizace a komunikace – zkuste si nějakou akci připravit za pomoci lidé.cz nebo líbímseti.cz.
4. Jako samozřejmou součást dnešní reality – o Facebooku se píše jako o „Facebooku“, nikoli jako např. o „sociální síti Facebook“, tzn. už není potřeba vysvětlovat, co vlastně Facebook je.
5. Jako místo, kde je dobré být, pokud chci být informovaný – informace na Facebooku vnikají, ostatní média je teprve přebírají.
Takže lze předpokládat, že Facebooku v důsledku přibudou v ČR jak uživatelé, tak inzerenti. Ne, že by na tom v globálním měřítku nějak záleželo, ale stejně je to zvláštní výsledek české předvolební kampaně.
A co s těmi volbami? Ještěže existuje ten internet – zadal jsem si vše do předvolební kalkulačky a mám jasno.
Politická scéna se jako obvykle podobá základní škole o velké přestávce. Jedni s brekem žalují „Vy jste házeli“, a ti druzí se založenýma rukama kroutí hlavami: „To my ne, to jiní.“
Takže není až tak překvapivé, že se směje někdo třetí. Sociální pavučina Facebook získala tolik pozornosti, že by se jeden zamyslel, jestli náhodou za celou vaječnou aférou nestojí jejich PR oddělení. Jak ho stará média prezentovala v souvislosti s volbami?
1. Jako médium s vysokou mírou relevance vůči cílové skupině mladých lidí.
2. Jako médium vlivné.
3. Jako výborný prostředek organizace a komunikace – zkuste si nějakou akci připravit za pomoci lidé.cz nebo líbímseti.cz.
4. Jako samozřejmou součást dnešní reality – o Facebooku se píše jako o „Facebooku“, nikoli jako např. o „sociální síti Facebook“, tzn. už není potřeba vysvětlovat, co vlastně Facebook je.
5. Jako místo, kde je dobré být, pokud chci být informovaný – informace na Facebooku vnikají, ostatní média je teprve přebírají.
Takže lze předpokládat, že Facebooku v důsledku přibudou v ČR jak uživatelé, tak inzerenti. Ne, že by na tom v globálním měřítku nějak záleželo, ale stejně je to zvláštní výsledek české předvolební kampaně.
A co s těmi volbami? Ještěže existuje ten internet – zadal jsem si vše do předvolební kalkulačky a mám jasno.
2. června 2009
Televizní tip: True Blood
Jeden z nejlepších televizních seriálů současnosti je o upírech, měňavcích, vlkodlacích a podobných příšerách z temnost. A narozdíl od série Angel je myšlen smrtelně vážně. Divné?
Tvůrcem True Blood je Alan Ball, člověk, který stojí scénáristicky za Americkou krásou a především sérií Six Feet Under. Obě díla se vyznačují realistickými charaktery a provokující reflexí současné americké společnosti.
Nejinak je tomu v True Blood. Příběh se odehrává v alternativní realitě, kdy je vynalezena umělá krev a upíři žijící do té doby skryti ve stínu se náhle stávají součástí běžného světa. Soužití s lidmi, kterým do té doby doslova pili krev však pochopitelně není jednoduché...
True Blood patří k dílům odrážejícím současnou atmosféru nejistoty, stejně jako třeba Battlestar Galactica. Stín představuje podle hlubinné psychologie odvrácenou a záměrně ignorovanou stránku našeho Já. Bytosti, které v něm přebývají jsou pak personalizací našich obav a strachů.
V Buffy ještě bylo možné s Temnotou bojovat, v True Blood už se s ní musíme naučit žít.
Poučné. A díky produkci HBO velmi koukatelné.
(Btw: Druhá série se začne vysílat 14. června, první série běží aktuálně v české premiéře na HBO.)
Tvůrcem True Blood je Alan Ball, člověk, který stojí scénáristicky za Americkou krásou a především sérií Six Feet Under. Obě díla se vyznačují realistickými charaktery a provokující reflexí současné americké společnosti.
Nejinak je tomu v True Blood. Příběh se odehrává v alternativní realitě, kdy je vynalezena umělá krev a upíři žijící do té doby skryti ve stínu se náhle stávají součástí běžného světa. Soužití s lidmi, kterým do té doby doslova pili krev však pochopitelně není jednoduché...
True Blood patří k dílům odrážejícím současnou atmosféru nejistoty, stejně jako třeba Battlestar Galactica. Stín představuje podle hlubinné psychologie odvrácenou a záměrně ignorovanou stránku našeho Já. Bytosti, které v něm přebývají jsou pak personalizací našich obav a strachů.
V Buffy ještě bylo možné s Temnotou bojovat, v True Blood už se s ní musíme naučit žít.
Poučné. A díky produkci HBO velmi koukatelné.
(Btw: Druhá série se začne vysílat 14. června, první série běží aktuálně v české premiéře na HBO.)
26. května 2009
Trendometr hlásí: Facebook je out
Tak jsem zas po dlouhém čase vytáhl ze sklepa svůj zaprášený trendometr a přiložil ho Facebooku. Co myslíte? Totální OUT!
Je to tak. Každý mejdan má ten zlomový okamžik, kdy zábava začne upadat a od té chvíle to jde už jen z kopce. Zrovna teď to zažíváme ve velké párty nazvané Trvalý růst. Nebo to si takhle jedete už sedmý pracovní den ohromnou rally v surové ropě na NYMEXu a najednou vám něco v hlavě začne říkat: „Vystup chlape, už máš na nový Porsche, žádnej trend neroste až do nebe.“ Však to znáte.
Facebook není téma geekovských blogů, ale Hospodářských novin. Slova „ajsíkjů už nepoužívám, radši se naloguju na fejsbůk“ neříkají teenageři, ale mámy od rodin. Rychle rostoucí sociální síť míří nezadržitelně do mainstreamu a je stejně stylotvorná jako iPhone od chvíle, kdy se začal prodávat u zdejších operátorů. Když někdo není na Facebooku, není to zaostalost, je to postoj.
Co by nám trendometr schválil?
Se sociálního balastu nejspíš maximálně Twitter, který u nás zatím stále čeká na svou Oprah. A možná Ning, kde si vytvoříte vlastní soukromou komunitu a máte vystaráno.
Zdaleka nejvíc je ovšem zajít na večeři s přáteli, poslechnout si koncert kapely, která se nedá stáhnout na Rapidshare, vydat se na procházku do lesa a vůbec provádět všelijaké staromódní offline aktivity.
Prostě krize.
Je to tak. Každý mejdan má ten zlomový okamžik, kdy zábava začne upadat a od té chvíle to jde už jen z kopce. Zrovna teď to zažíváme ve velké párty nazvané Trvalý růst. Nebo to si takhle jedete už sedmý pracovní den ohromnou rally v surové ropě na NYMEXu a najednou vám něco v hlavě začne říkat: „Vystup chlape, už máš na nový Porsche, žádnej trend neroste až do nebe.“ Však to znáte.
Facebook není téma geekovských blogů, ale Hospodářských novin. Slova „ajsíkjů už nepoužívám, radši se naloguju na fejsbůk“ neříkají teenageři, ale mámy od rodin. Rychle rostoucí sociální síť míří nezadržitelně do mainstreamu a je stejně stylotvorná jako iPhone od chvíle, kdy se začal prodávat u zdejších operátorů. Když někdo není na Facebooku, není to zaostalost, je to postoj.
Co by nám trendometr schválil?
Se sociálního balastu nejspíš maximálně Twitter, který u nás zatím stále čeká na svou Oprah. A možná Ning, kde si vytvoříte vlastní soukromou komunitu a máte vystaráno.
Zdaleka nejvíc je ovšem zajít na večeři s přáteli, poslechnout si koncert kapely, která se nedá stáhnout na Rapidshare, vydat se na procházku do lesa a vůbec provádět všelijaké staromódní offline aktivity.
Prostě krize.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
