18. ledna 2010

Google vs Čína: příběh od pokerového stolu

Pro nás, normální lidi bez insider informací, kteří se ke světu dostávají skrze tlačítko „Google search“ a „I’m Feeling Lucky“, je těžké posuzovat dění ve vyšších sférách atmosféry. Osobně mi kroky velkých korporací připomínají chvíle, kdy se dívám na turnaje pokeru v televizi – protože pokerové strategii moc nerozumím, vidím především lidi s vážnými, nehybnými tvářemi. Ti všichni mají jistě komplikované a na výhru orientované plány. Já ale nevím jaké.

O Číně a Googlu bylo napsáno mnoho úvah a komentářů od těch, kteří té vysoké hře rozumějí lépe. Nechme ale nyní stranou všechny úvahy o tržních podílech a ušlých ziscích.

Pojďme se na situaci podívat optikou příběhů, které vyprávějí značky. To je totiž to, co si na pozadí racionalizujících vysvětlení odnášíme jako běžní spotřebitelé.

Co je ve hře u tohoto stolu? Důvěra.

Google má k dispozici neuvěřitelné množství dat o nás, uživatelích. Nejenom, že ví, co nás zajímá a na jaké stránky chodíme - jeho servery chrání naše uložená důvěrná data, od e-mailů až po citlivé soubory. Nikdo jiný nyní nedisponuje takovým množstvím privátních a potenciálně zneužitelných informací. Snad kromě Facebooku. Ten ovšem vyřešil svou neschopnost chránit soukromí uživatelů tím, že jednoduše prohlásil soukromí za překonané.

Google zvolil jinou cestu. V jeho korporátním desateru najdeme prohlášení o tom, že chce vydělávat peníze, aniž by působil zlo. Někomu to možná přijde naivní, jenže nezapomínejme na zmiňovanou důvěru. Chcete, aby někdo, komu svěřujete své digitální soukromí vydělával za každou cenu? Víte, jak by vypadalo využití vašich dat při maximalizaci užitku? Nechtějme si to ani představovat...

V Číně Google radikálně slevil ze svých zásad. Ve chvíli, kdy vláda diktuje seznam „nepohodlných“ témat, poškozeni jsou uživatelé. Pomáhat autoritativnímu systému potlačovat právo na svobodné vyjádření názoru lze těžko chápat jako „no evil“.

Složitá hra, kterou Google hraje, se nyní vyvíjí v jeho prospěch. Sám příliš neriskuje - buď zůstane zásadovým, nebo bude jednou z mála entit na zemi, která veřejně donutila čínskou vládu k ústupkům.

Vedlejším efektem je, že teď musí s kartami ven i konkurenti. A to především Microsoft. Ten je v podstatně nevýhodnější situaci, protože pro něj čínský trh znamená mnohem více. Patolízalská reakce Steva Ballmera ujišťující Čínu o své loajalitě je ale více, než by mohl Google doufat.

V postkomunistických zemích jsme na podobné řečičky o „dodržování zákonů“ trochu přecitlivělí. Prostě ne každý praktikuje politiku nulového zla. Třeba si na to uživatelé vzpomenou, až budou nahrávat svá data z nových Office na SkyDrive.

I kdyby ne, jsme svědky zajímavé lekce o iluzi nepolitického byznysu a o tom, že firemní hodnoty nejsou vždy jen věty vytištěné na stěně. Možná jde o víc než jen partičku pokeru.

1 komentář:

Femtocell.cz řekl(a)...

Google oznámil svůj záměr odejít z Číny v reakci na to, že mu čínani hacknuli servery a ukradli co mohli (údajně se nedostali do mailových schránek disidentů, ale kdo ví)... Po prohlášení Googlu se teď v médiích ŘEŠÍ, zda má Google z Číny odejít a NEŘEŠÍ se, že Google neuchránil data klientů - což je důležité pro uživatele na celém světě, nejen v Číně. Po čase se Google s Čínou dohodne (čínani třeba něco slíbí) a bude z toho jen další případ dobře mediálně zvládnutého průšvihu (tj. krádež soukromých dat ze serverů Google).