Google vs Čína: příběh od pokerového stolu

Pro nás, normální lidi bez insider informací, kteří se ke světu dostávají skrze tlačítko „Google search“ a „I’m Feeling Lucky“, je těžké posuzovat dění ve vyšších sférách atmosféry. Osobně mi kroky velkých korporací připomínají chvíle, kdy se dívám na turnaje pokeru v televizi – protože pokerové strategii moc nerozumím, vidím především lidi s vážnými, nehybnými tvářemi. Ti všichni mají jistě komplikované a na výhru orientované plány. Já ale nevím jaké.

O Číně a Googlu bylo napsáno mnoho úvah a komentářů od těch, kteří té vysoké hře rozumějí lépe. Nechme ale nyní stranou všechny úvahy o tržních podílech a ušlých ziscích.

Pojďme se na situaci podívat optikou příběhů, které vyprávějí značky. To je totiž to, co si na pozadí racionalizujících vysvětlení odnášíme jako běžní spotřebitelé.

Co je ve hře u tohoto stolu? Důvěra.

Google má k dispozici neuvěřitelné množství dat o nás, uživatelích. Nejenom, že ví, co nás zajímá a na jaké stránky chodíme - jeho servery chrání naše uložená důvěrná data, od e-mailů až po citlivé soubory. Nikdo jiný nyní nedisponuje takovým množstvím privátních a potenciálně zneužitelných informací. Snad kromě Facebooku. Ten ovšem vyřešil svou neschopnost chránit soukromí uživatelů tím, že jednoduše prohlásil soukromí za překonané.

Google zvolil jinou cestu. V jeho korporátním desateru najdeme prohlášení o tom, že chce vydělávat peníze, aniž by působil zlo. Někomu to možná přijde naivní, jenže nezapomínejme na zmiňovanou důvěru. Chcete, aby někdo, komu svěřujete své digitální soukromí vydělával za každou cenu? Víte, jak by vypadalo využití vašich dat při maximalizaci užitku? Nechtějme si to ani představovat...

V Číně Google radikálně slevil ze svých zásad. Ve chvíli, kdy vláda diktuje seznam „nepohodlných“ témat, poškozeni jsou uživatelé. Pomáhat autoritativnímu systému potlačovat právo na svobodné vyjádření názoru lze těžko chápat jako „no evil“.

Složitá hra, kterou Google hraje, se nyní vyvíjí v jeho prospěch. Sám příliš neriskuje - buď zůstane zásadovým, nebo bude jednou z mála entit na zemi, která veřejně donutila čínskou vládu k ústupkům.

Vedlejším efektem je, že teď musí s kartami ven i konkurenti. A to především Microsoft. Ten je v podstatně nevýhodnější situaci, protože pro něj čínský trh znamená mnohem více. Patolízalská reakce Steva Ballmera ujišťující Čínu o své loajalitě je ale více, než by mohl Google doufat.

V postkomunistických zemích jsme na podobné řečičky o „dodržování zákonů“ trochu přecitlivělí. Prostě ne každý praktikuje politiku nulového zla. Třeba si na to uživatelé vzpomenou, až budou nahrávat svá data z nových Office na SkyDrive.

I kdyby ne, jsme svědky zajímavé lekce o iluzi nepolitického byznysu a o tom, že firemní hodnoty nejsou vždy jen věty vytištěné na stěně. Možná jde o víc než jen partičku pokeru.

PF 2010: 10 zatraceně dobrých rad

Myslím si, že pokud už člověk chce zaneřádit svět dalším novoročním přáníčkem, mělo by aspoň přinášet něco zajímavého a užitečného.

Proto se zde na blogu pravidelně věnuji vědeckému poznání v psychologii štěstí a dnes se podělím o deset aktuálních rad. Najdete je zde, kde si zároveň můžete vytisknout plakát a pověsit si ho někam na stěnu.

Pokud jste líní číst si to v angličtině, dovolil jsem si rychlý a neumělý překlad.

10 vědeckých rad, které vám přinesou štěstí:

1. Naučte se užívat si drobností, které přináší každý den.
2. Vyhněte se srovnávání s ostatními.
3. Dejte penězům menší důležitost (to se těžko řekne, ale když to říkají vědci…).
4. Mějte ušlechtilé a smysluplné cíle.
5. Buďte iniciativní v práci.
6. Važte si své rodiny a udržujte kvalitní přátelské vztahy.
7. Usmívejte se, i když vám zrovna není do smíchu.
8. Upřímně a pravidelně vyjadřujte svou vděčnost.
9. Choďte cvičit.
10. Pěstujte altruismus.

A ještě drobná osobní poznámka. Období ekonomických korekcí (nebo chcete-li krizí) bývají zatěžkávací zkouškou našeho vnímání světa. Je snadné ztratit se v takové situaci ve víru pocitů, otupit funkce našeho kritického rozumu. Jsme a budeme i nadále svědky bezúčelného emočního surfování v médiích, v politice i v byznysu.

“Pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky,” cituje Karel Čapek TGM v “Hovorech”.

Právě teď mi to přijde jako velmi inspirující konstatování.

Takže do roku 2010 přeji správně používaný rozum, dobrou intuici a adekvátně prožívané emoce.