Právě jsem zaplatil poplatek $ 6.95 a stal jsem se ze mě Premium Member na Digitally Imported Radio. Není v tom žádná extrémistická touha nemít hudbu zadarmo, spíš jakási podivná rozmařilost, kdy si chci vyzkoušet, jaké to je. A jestli mě to bude nutit poslouchat více DI a ne třeba Rádio 1, které vysílá ve stejné kvalitě zadarmo.
Jistě, jsem už nějakou dobu na Last.fm, ale systém myslím úplně nepochopil můj pochybný vkus a doporučoval mi skladby, které se mi s 90% pravděpodobností nelíbily. Třeba by to vyřešil upgrade na placenou službu, ale zjišťuji, že obecně asi nejsem typ člověka využívajícího komunitní projekty (na myspace ani facebooku mě třeba nenajdete. Zatím.).
Každopádně cítím zvláštní touhu poslouchat hudbu, kterou „někdo vybírá“. Ne že bych neměl dost vlastních playlistů pro různé příležitosti, ale není to úplně ono. Co nás baví na poslouchání rádia (kde ovšem většinou písničky vybírá software a nikoli člověk) je jednak moment překvapení („takhle bych to JÁ teda po sobě nepustil“) a jednak touha slyšet něco nového („tohle se mi libí, jak se to hrome jmenuje?“).
Vyplatí se platit sedm dolarů za poslech rádia (tedy ne jednoho ale v případě DI.fm asi 50 kanálů)? Na to momentálně neznám odpověď. Ale doufám, že až po měsíci budu zvažovat prodloužení předplatného, budu o něco moudřejší.
22. ledna 2008
19. ledna 2008
Macbook Air: láska na první pohled
Apple opět udeřil svým hype-marketingem v plné síle. Není moc podobných událostí, jako je lednový Macworld Keynote Steva Jobse. Chci tím říct, že není moc podobných událostí, kdy se lidstvo může víceméně bezplatně přiučit tomu, jak se mají prodávat produkty. A to dokonce v přímém přenosu se simultánním překladem.
Drobných detailů v prezentaci si už všímají i někteří zdejší bloggeři: zatímco na Keynote Billa Gatese inteligentní posluchači pozorně spí, na show Steva Jobse cvičené opice šílí nadšením. Jistě, někdo by mohl namítnout, že „to se to dělá marketing, když máte jednoho z nejvíce charizmatických vizionářů na planetě“. Nicméně jak všichni víme, i Microsoft má poměrně přesvědčivé vůdce. Takže jenom o tom to jistě není.
V čem spočívá celé to haló kolem Macbooku Air? Mnozí zcela seriózní autoři ihned udělali to nejsnadnější – porovnali technické parametry. A světe div se, vyšlo jim, že Macbook Air je víceméně srovnatelný s podobnými zařízeními na trhu. Nejdál se dostali na macblog.sk, kde jim nakonec vyšlo, že srovnávají nesrovnatelné. Prý se dokonce i analytici shodnou, že nový notebook má málo funkcí a že tudíž nemá koho oslovit. Ponechme stranou, že analytici se ohledně Apple většinou nejenom neshodnou, ale dokonce i mýlí.
Kritici ovšem mají v jednom nespornou pravdu. Z čistě technologického hlediska je to pouze další ultrapřenosný notebook, který výbavou nijak neoslňuje. Designově je sice pěkný, ale upřímně řečeno Sony Vaio SZ taky nevypadá nejhůř. A i další konkurenti nejsou vyloženě oškliví.
Mají však jednu velikou smůlu – nikdo je nevytáhl před celým napjatým světem z běžné kancelářské obálky, ve které bychom očekávali maximálně barevně vytištěnou středně velkou powerpointovou prezentaci. Já se v tu chvíli zamiloval – a uviděl se, jak vytahuju z maličké pracovní aktovky na poradě nějaké nevýznamné podklady a… Macbook Air. A spolu se mnou se takhle vidělo zatraceně hodně potenciálních zákazníků široko daleko. To mi věřte.
Je nejtenčí na světě. Chytré. I když myslím, že tenhle atribut Macbooku Air nevydrží dlouho. Dřív nebo později někdo vytvoří tenčí notebook a řekne: „Vidíte? Jsme tenčí než Apple.“ Jenže ten hlas zapadne, protože v hlavě většiny spotřebitelů je na dlouhou dobu nejtenčí přece „ten Mac“.
Dvě věci nemohou myslím ani nejzavilejší odpůrci Applu upřít: odvahu jít vlastní neprošlapanou cestou a vytvářet radikální objekty touhy. A především ta druhá záležitost je nesmírně důležitá pro budoucí úspěch Macbooku Air. Souvisí s tím, pro koho je vlastně určen. Zajímavou úvahu najdete zde - Macbook Air je další zbraní Apple do boje o enterprise sféru. Proč? Macbook Air je součástí naší osobní značky (personal brand). Není žádným tajemstvím, že nejnadupanější přenosné počítače si v korporacích pořizují manažeři, kteří na nich potom dělají co? Píší prezentace, čtou maily a surfují po netu… Podobnou slávu pro ně udělá i Macbook Air. Navíc mnohem stylověji, a aniž by se jim pronesly ruce při tahání všech těch USB a Firewire portů, mechanik a dalších sofistikovaných udělátek.
Osobně jsem z něj nadšen. Líbí se mi stejně velký displej jako na normálním Macbooku, skvělá klávesnice, malá hmotnost a to, že na něm na rozdíl od Sony Vaio běží Mac OS X. Že má jeden USB vstup? Víc jsem jich potřeboval za rok a něco, co mám Macbook, asi jednou nebo dvakrát. Navíc mám doma PC s USB hubem. Macbook Air není rozhodně universální stroj, ale předpokládá, že máte přístup k více počítačům.
Závěrem bych rád vzkázal všem těm rozhořčeným kritikům: Proboha nekupujte si ho! To není notebook pro vás, to je notebook pro mě! Čím méně lidí ho u nás bude mít, tím líp!
Drobných detailů v prezentaci si už všímají i někteří zdejší bloggeři: zatímco na Keynote Billa Gatese inteligentní posluchači pozorně spí, na show Steva Jobse cvičené opice šílí nadšením. Jistě, někdo by mohl namítnout, že „to se to dělá marketing, když máte jednoho z nejvíce charizmatických vizionářů na planetě“. Nicméně jak všichni víme, i Microsoft má poměrně přesvědčivé vůdce. Takže jenom o tom to jistě není.
V čem spočívá celé to haló kolem Macbooku Air? Mnozí zcela seriózní autoři ihned udělali to nejsnadnější – porovnali technické parametry. A světe div se, vyšlo jim, že Macbook Air je víceméně srovnatelný s podobnými zařízeními na trhu. Nejdál se dostali na macblog.sk, kde jim nakonec vyšlo, že srovnávají nesrovnatelné. Prý se dokonce i analytici shodnou, že nový notebook má málo funkcí a že tudíž nemá koho oslovit. Ponechme stranou, že analytici se ohledně Apple většinou nejenom neshodnou, ale dokonce i mýlí.
Kritici ovšem mají v jednom nespornou pravdu. Z čistě technologického hlediska je to pouze další ultrapřenosný notebook, který výbavou nijak neoslňuje. Designově je sice pěkný, ale upřímně řečeno Sony Vaio SZ taky nevypadá nejhůř. A i další konkurenti nejsou vyloženě oškliví.
Mají však jednu velikou smůlu – nikdo je nevytáhl před celým napjatým světem z běžné kancelářské obálky, ve které bychom očekávali maximálně barevně vytištěnou středně velkou powerpointovou prezentaci. Já se v tu chvíli zamiloval – a uviděl se, jak vytahuju z maličké pracovní aktovky na poradě nějaké nevýznamné podklady a… Macbook Air. A spolu se mnou se takhle vidělo zatraceně hodně potenciálních zákazníků široko daleko. To mi věřte.
Je nejtenčí na světě. Chytré. I když myslím, že tenhle atribut Macbooku Air nevydrží dlouho. Dřív nebo později někdo vytvoří tenčí notebook a řekne: „Vidíte? Jsme tenčí než Apple.“ Jenže ten hlas zapadne, protože v hlavě většiny spotřebitelů je na dlouhou dobu nejtenčí přece „ten Mac“.
Dvě věci nemohou myslím ani nejzavilejší odpůrci Applu upřít: odvahu jít vlastní neprošlapanou cestou a vytvářet radikální objekty touhy. A především ta druhá záležitost je nesmírně důležitá pro budoucí úspěch Macbooku Air. Souvisí s tím, pro koho je vlastně určen. Zajímavou úvahu najdete zde - Macbook Air je další zbraní Apple do boje o enterprise sféru. Proč? Macbook Air je součástí naší osobní značky (personal brand). Není žádným tajemstvím, že nejnadupanější přenosné počítače si v korporacích pořizují manažeři, kteří na nich potom dělají co? Píší prezentace, čtou maily a surfují po netu… Podobnou slávu pro ně udělá i Macbook Air. Navíc mnohem stylověji, a aniž by se jim pronesly ruce při tahání všech těch USB a Firewire portů, mechanik a dalších sofistikovaných udělátek.
Osobně jsem z něj nadšen. Líbí se mi stejně velký displej jako na normálním Macbooku, skvělá klávesnice, malá hmotnost a to, že na něm na rozdíl od Sony Vaio běží Mac OS X. Že má jeden USB vstup? Víc jsem jich potřeboval za rok a něco, co mám Macbook, asi jednou nebo dvakrát. Navíc mám doma PC s USB hubem. Macbook Air není rozhodně universální stroj, ale předpokládá, že máte přístup k více počítačům.
Závěrem bych rád vzkázal všem těm rozhořčeným kritikům: Proboha nekupujte si ho! To není notebook pro vás, to je notebook pro mě! Čím méně lidí ho u nás bude mít, tím líp!
6. ledna 2008
Laický marketing
Můj kolega a nastávající obchodní společník Tomáš Hrivnák odkázal na můj blog, za což mu děkuji. Zároveň mne označil za „odborníka s názorem“.
Rád bych se díky tomu pozastavil nad filosofií svého blogu. Opravdu nechci být příliš odborný. Marketing je důležitou součástí našich běžných životů nejenom na úrovni osobního brandingu, ale především protože jsme všichni spotřebitelé.
Mnohokrát jsem se setkal s tím, že na to brand manageři a marketingoví ředitelé zapomínají. Zvlášť tristní je to, když vyprodukují nějakou extrémně podivnou kampaň. Pokud byste se jich zeptali „A vám by se to jako líbilo, pane Horník?“ budou překvapeně koukat, jakože ta kampaň není pro ně, ale pro „ty spotřebitele“. (A ne, opravdu nemám na mysli ten případ, kdy chlap prodává dámské vložky.)
Existuje i opačný extrém, kdy lidé v reklamních agenturách posuzují spotřebitele podle sebe – tedy podle vzdělané a nadprůměrně vydělávající střední třídy. I to je dost zavádějící a vkus kreativců bývá navíc velmi odlišný od většiny ostatních cílových skupin.
Osobně sám sebe rád zkoumám jako spotřebitele. Patřím mezi často experimentující část nakupujících a tak k tomu mám dost různých příležitostí. Dá se tím hodně naučit, jenom je nutné dát si pozor na generalizaci.
Chtěl bych se zde věnovat tomu, co mě jako spotřebitele zaujalo v běžném světě i v médiích. Občas asi sklouznu k poloodbornému mudrování, jako v případě Trendů 2008, ale budu se tuto úchylku snažit držet zkrátka. Slibuji.
Rád bych se díky tomu pozastavil nad filosofií svého blogu. Opravdu nechci být příliš odborný. Marketing je důležitou součástí našich běžných životů nejenom na úrovni osobního brandingu, ale především protože jsme všichni spotřebitelé.
Mnohokrát jsem se setkal s tím, že na to brand manageři a marketingoví ředitelé zapomínají. Zvlášť tristní je to, když vyprodukují nějakou extrémně podivnou kampaň. Pokud byste se jich zeptali „A vám by se to jako líbilo, pane Horník?“ budou překvapeně koukat, jakože ta kampaň není pro ně, ale pro „ty spotřebitele“. (A ne, opravdu nemám na mysli ten případ, kdy chlap prodává dámské vložky.)
Existuje i opačný extrém, kdy lidé v reklamních agenturách posuzují spotřebitele podle sebe – tedy podle vzdělané a nadprůměrně vydělávající střední třídy. I to je dost zavádějící a vkus kreativců bývá navíc velmi odlišný od většiny ostatních cílových skupin.
Osobně sám sebe rád zkoumám jako spotřebitele. Patřím mezi často experimentující část nakupujících a tak k tomu mám dost různých příležitostí. Dá se tím hodně naučit, jenom je nutné dát si pozor na generalizaci.
Chtěl bych se zde věnovat tomu, co mě jako spotřebitele zaujalo v běžném světě i v médiích. Občas asi sklouznu k poloodbornému mudrování, jako v případě Trendů 2008, ale budu se tuto úchylku snažit držet zkrátka. Slibuji.
Životu nebezpečný marketing
Být součástí marketingového kolotoče může být zdraví nebezpečné. O tom se přesvědčila na vlastní kůži česká lyžařka Šárka Záhrobská, když při slavnostním ceremoniálu otevírání jakési sjezdovky málem přišla o oko (video zde). Stalo se tomu tak, když rozbila kladívkem láhev sektu (všude sice tvrdí, že šlo o šampaňské, ale už vidím, jak někde na severu obětují Moët & Chandon).
O lyžování se příliš nezajímám, zaujalo mne to spíše jako vínomilce a bublinkomilce. A taky jako člověka, který se zajímá o laterální myšlení. Rozbíjet lahev kladívkem je totiž něco, co by někoho svázaného "normálním" uvažování jistě nenapadlo.
Jaký typ pronikavého intelektu může něco takového vymyslet?
Možná nějaký zapřisáhlý abstinent. Jelikož kdokoli, kdo viděl lahev sektu jinde než pouze v reklamě na bohemku, tuší, že jde vlastně o takovou malou bombu. Méně lidí již ví, že nebezpečí hrozí i při běžném otevírání. Hrdlo se může roztříštit a úlomek skla poranit okolostojící. Proto se správně lahev otevírá s textilním ubrouskem kolem uzávěru.
Jenže co to kladívko? Kdo kdy viděl rozbíjet lahev kladívkem? Jaký je v tom hrome skrytý symbol? Možná byl autor ceremoniálu svobodný zednář?
A proč vůbec nepoužili sabrage? Bylo by to mnohem bezpečnější.
O lyžování se příliš nezajímám, zaujalo mne to spíše jako vínomilce a bublinkomilce. A taky jako člověka, který se zajímá o laterální myšlení. Rozbíjet lahev kladívkem je totiž něco, co by někoho svázaného "normálním" uvažování jistě nenapadlo.
Jaký typ pronikavého intelektu může něco takového vymyslet?
Možná nějaký zapřisáhlý abstinent. Jelikož kdokoli, kdo viděl lahev sektu jinde než pouze v reklamě na bohemku, tuší, že jde vlastně o takovou malou bombu. Méně lidí již ví, že nebezpečí hrozí i při běžném otevírání. Hrdlo se může roztříštit a úlomek skla poranit okolostojící. Proto se správně lahev otevírá s textilním ubrouskem kolem uzávěru.
Jenže co to kladívko? Kdo kdy viděl rozbíjet lahev kladívkem? Jaký je v tom hrome skrytý symbol? Možná byl autor ceremoniálu svobodný zednář?
A proč vůbec nepoužili sabrage? Bylo by to mnohem bezpečnější.
3. ledna 2008
Spotřebitelské trendy pro rok 2008 v ČR
Teď si zkusím kapánek věštění z křišťálové koule a vypitého espressa. Takže nic sofistikovaného, podpořeného tvrdými daty a grafy z excelu. Pouze můj pohled na českého spotřebitele.
Obecně myslím bude tento rok testem spotřebitelského optimismu. Rány, které díky všeobecnému zdražování dostávají disponibilní prostředky domácností, jsou poměrně hluboké. Jsem zvědav, jestli dokážou zkazit všeobecně panující ochotu utrácet nebo ne. Na čem to záleží? To je poměrně prosté – pouze na tom, zda lidé budou věřit tomu, že se stále mají dobře, nebo ne. Vzhledem k tomu, kolik nepříznivých finančních zpráv se na nás denně valí, očekával bych mírnou studenou frontu.
1. Internet je můj rádce
Dříve jsme si chodili pro radu nejdřív k rodině a pak ke známým. Dnes bychom šli nejdříve na internet. Koupit plasmu nebo LCD? Jaký je nejlepší šampón proti lupům? Jak se nenechat obrat při uzavírání hypotéky? Typické dotazy, na které můžete najít odpověď online. Budiž pochválen Mall.cz a jeho systém zákaznického hodnocení (navíc nyní podpořený tím, že oslovuje pomocí mailu majitele daných výrobků a vyzývá je ke sdělení svých zkušeností). Chcete vědět, jestli je spoleh na bezsáčkové vysavače? Přečtete si tamní diskuse. Obrovským zdrojem moudrosti jsou diskusní fóra současných maminek. Jen se zkuste podívat. Internet vypadá jako by byl stvořen právě pro ně. Typický uživatel internetu jako rádce? Střední a vyšší příjem, Husákovo dítě.
2. Užít si tady a teď (dokud na to máme)
Rostoucí příjmy a extrémně dostupné spotřebitelské úvěry nás naučily utrácet a nehledět na budoucnost. Dříve bylo bráno jako rozumné utrácet hlavně za hmotné předměty. Současný trend je o utrácení za zážitky (koneckonců takové Audi A5 je kupříkladu hmotný zážitek). A jestli nebudou vyhlídky na rok 2009 nadějné? Myslíte, že lidé začnou spíše šetřit, nebo si budou chtít užít dokud to jde?
3. Bavit se digitálně
Spousta digitálních hračiček bude právě tento rok svádět boj o to, zda překonají svůj „bod zlomu“. Typicky jsou to samozřejmě herní „next-gen“ konzole. Ale půjde i o další technologie HDTV, digitální televizi (Chcete digitální nebo analogovou kabelovou tv? Já zatím zůstávám u analogu.), vysokorychlostní internet a s ním spojená zábava typu sledování videa či online her… Jistě, to všechno tady je. Ale tento rok bude probíhat boj o to, co bude příští rok v každé domácnosti.
4. Víc kvality za méně peněz
Společnost bohatne a zvyká si na kvalitu. Je to nepochybné – stačí se podívat na značky, které vstupují na trh. Nejenom ty luxusní, paradoxně je myslím nejsilnějším důkazem příchod Starbucks a Burger King. Na druhou stranu s uvolněním hranic jistě bude pokračovat tendence zlevňování značkového zboží. Francouzské šampaňské v Tescu za 299 Kč? Jedna z prvních vlaštovek. Já jsem včera koupil v Salamanderu ve slevě boty za cenu jako u Bati.
5. Máme rádi fér značky
Fér značky nemusí být vždy ochránci utlačovaných a obnovitelé deštných pralesů. Stačí, když jsou konzistentní a dodržují své sliby. Nefér chování může tolerovat pouze ten, kdo má hluboko do kapsy, nebo je tak společensky necitlivý, že ho to nezajímá. Extrémně citlivá je v tomto ohledu mladá generace. Ekologické a bio výrobky už nejsou něco zvláštního – pro střední třídu představují standard. Ne v tom smyslu, že by pořizovala kompletní bio-nákupní-košík, ale v samozřejmosti nabídky. Předpokládá se její dostatečná šíře i dostupnost.
Značka roku 2008
Marks & Spencer
Proč? Běžte do některého z obchodů a podívejte se, kdo tam nakupuje.
A co mě čeká za domácí úkol? Podělím se o pár odkazů:
http://adage.com/article?article_id=122609
http://www.marketingcharts.com/interactive/marketing-executives-identify-top-marketing-trends-concepts-in-2008-2565/
http://www.trendwatching.com/briefing/
http://blogs.cnet.com/8301-13526_1-9838015-27.html
http://crmweblog.crmmastery.com/?p=973
http://interactivemarketingtrends.blogspot.com/2007/08/10-trends-in-digital-advertising-for.html
Obecně myslím bude tento rok testem spotřebitelského optimismu. Rány, které díky všeobecnému zdražování dostávají disponibilní prostředky domácností, jsou poměrně hluboké. Jsem zvědav, jestli dokážou zkazit všeobecně panující ochotu utrácet nebo ne. Na čem to záleží? To je poměrně prosté – pouze na tom, zda lidé budou věřit tomu, že se stále mají dobře, nebo ne. Vzhledem k tomu, kolik nepříznivých finančních zpráv se na nás denně valí, očekával bych mírnou studenou frontu.
1. Internet je můj rádce
Dříve jsme si chodili pro radu nejdřív k rodině a pak ke známým. Dnes bychom šli nejdříve na internet. Koupit plasmu nebo LCD? Jaký je nejlepší šampón proti lupům? Jak se nenechat obrat při uzavírání hypotéky? Typické dotazy, na které můžete najít odpověď online. Budiž pochválen Mall.cz a jeho systém zákaznického hodnocení (navíc nyní podpořený tím, že oslovuje pomocí mailu majitele daných výrobků a vyzývá je ke sdělení svých zkušeností). Chcete vědět, jestli je spoleh na bezsáčkové vysavače? Přečtete si tamní diskuse. Obrovským zdrojem moudrosti jsou diskusní fóra současných maminek. Jen se zkuste podívat. Internet vypadá jako by byl stvořen právě pro ně. Typický uživatel internetu jako rádce? Střední a vyšší příjem, Husákovo dítě.
2. Užít si tady a teď (dokud na to máme)
Rostoucí příjmy a extrémně dostupné spotřebitelské úvěry nás naučily utrácet a nehledět na budoucnost. Dříve bylo bráno jako rozumné utrácet hlavně za hmotné předměty. Současný trend je o utrácení za zážitky (koneckonců takové Audi A5 je kupříkladu hmotný zážitek). A jestli nebudou vyhlídky na rok 2009 nadějné? Myslíte, že lidé začnou spíše šetřit, nebo si budou chtít užít dokud to jde?
3. Bavit se digitálně
Spousta digitálních hračiček bude právě tento rok svádět boj o to, zda překonají svůj „bod zlomu“. Typicky jsou to samozřejmě herní „next-gen“ konzole. Ale půjde i o další technologie HDTV, digitální televizi (Chcete digitální nebo analogovou kabelovou tv? Já zatím zůstávám u analogu.), vysokorychlostní internet a s ním spojená zábava typu sledování videa či online her… Jistě, to všechno tady je. Ale tento rok bude probíhat boj o to, co bude příští rok v každé domácnosti.
4. Víc kvality za méně peněz
Společnost bohatne a zvyká si na kvalitu. Je to nepochybné – stačí se podívat na značky, které vstupují na trh. Nejenom ty luxusní, paradoxně je myslím nejsilnějším důkazem příchod Starbucks a Burger King. Na druhou stranu s uvolněním hranic jistě bude pokračovat tendence zlevňování značkového zboží. Francouzské šampaňské v Tescu za 299 Kč? Jedna z prvních vlaštovek. Já jsem včera koupil v Salamanderu ve slevě boty za cenu jako u Bati.
5. Máme rádi fér značky
Fér značky nemusí být vždy ochránci utlačovaných a obnovitelé deštných pralesů. Stačí, když jsou konzistentní a dodržují své sliby. Nefér chování může tolerovat pouze ten, kdo má hluboko do kapsy, nebo je tak společensky necitlivý, že ho to nezajímá. Extrémně citlivá je v tomto ohledu mladá generace. Ekologické a bio výrobky už nejsou něco zvláštního – pro střední třídu představují standard. Ne v tom smyslu, že by pořizovala kompletní bio-nákupní-košík, ale v samozřejmosti nabídky. Předpokládá se její dostatečná šíře i dostupnost.
Značka roku 2008
Marks & Spencer
Proč? Běžte do některého z obchodů a podívejte se, kdo tam nakupuje.
A co mě čeká za domácí úkol? Podělím se o pár odkazů:
http://adage.com/article?article_id=122609
http://www.marketingcharts.com/interactive/marketing-executives-identify-top-marketing-trends-concepts-in-2008-2565/
http://www.trendwatching.com/briefing/
http://blogs.cnet.com/8301-13526_1-9838015-27.html
http://crmweblog.crmmastery.com/?p=973
http://interactivemarketingtrends.blogspot.com/2007/08/10-trends-in-digital-advertising-for.html
1. ledna 2008
PF 2008: Jak se cítit šťastný
Není nad to, začít nový rok dobrou radou. Ze všech článků, které jsem minulý rok četl, mě nejvíc oslovil tento. Dobrá rada tam není jen jedna, ale dokonce je jich celých deset. Netýkají se ničeho menšího než lidského štěstí.
Intuitivně štěstí považujeme za něco zvláštního, těžko dosažitelného až metafyzického. Spojujeme ho s velkými a silnými zážitky, jako je výhra velkého množství peněz, nečekaný úspěch v práci, nalezení životního partnera, narození dítěte atd. atd. Naštěstí se v dnešní době štěstím zabývají i vědci, takže nemusíme vycházet z matoucích pocitů, ale opřít se o skutečná fakta. Ve zmiňovaném článku se dočteme, že není třeba ničeho tak komplikovaného - stačí pravidelně cvičit, starat se o svou květinu, být hodní na sebe a na ostatní, smát se, víc mluvit s lidmi a méně času trávit u televize. Banální? Jsem přesvědčen, že i kdybychom se řídili polovinou nebo třetinou uvedených rad, budeme se cítit šťastnější.
Potřebovali jsme novou vědu na to, abychom zjistili, že štěstí vlastně není žádná věda.
Přeji šťastný rok 2008.
P. S. Tématu vnímání štěstí se podrobněji věnuje kniha Škobrtnout o štěstí Daniela Gilberta, která nedávno vyšla v nakladatelství Dokořán. Stojí za přečtení.
Intuitivně štěstí považujeme za něco zvláštního, těžko dosažitelného až metafyzického. Spojujeme ho s velkými a silnými zážitky, jako je výhra velkého množství peněz, nečekaný úspěch v práci, nalezení životního partnera, narození dítěte atd. atd. Naštěstí se v dnešní době štěstím zabývají i vědci, takže nemusíme vycházet z matoucích pocitů, ale opřít se o skutečná fakta. Ve zmiňovaném článku se dočteme, že není třeba ničeho tak komplikovaného - stačí pravidelně cvičit, starat se o svou květinu, být hodní na sebe a na ostatní, smát se, víc mluvit s lidmi a méně času trávit u televize. Banální? Jsem přesvědčen, že i kdybychom se řídili polovinou nebo třetinou uvedených rad, budeme se cítit šťastnější.
Potřebovali jsme novou vědu na to, abychom zjistili, že štěstí vlastně není žádná věda.
Přeji šťastný rok 2008.
P. S. Tématu vnímání štěstí se podrobněji věnuje kniha Škobrtnout o štěstí Daniela Gilberta, která nedávno vyšla v nakladatelství Dokořán. Stojí za přečtení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
